Už několik let se srovnávají výhody a nevýhody investic do aktivně spravovaných fondů oproti pasivním investicím, jako jsou ETF a indexové fondy.

V EnCor Wealth Management zastáváme názor, že nejlepší je od každého trochu.

Vidíme výhody pasivních investic ve většině tříd aktiv, ale ne ve všech. Mnohem nižší náklady (velké téma pro české investory!) a v důsledku pak vyšší zhodnocení investic v pasivních fondech je prostě fakt. Ale u tříd aktiv, která jsou méně likvidní, obtížně analyzovatelná, malá nebo prostě pro ně vhodné ETF neexistuje, je aktivní správa investic pořád ještě lepším nebo jediným možným řešením.

Nejprve si řekněme, co se skrývá pod pojmy aktivní a pasivní investování?

Jak se můžete dočíst i v našem slovníčku pojmů (www.encorwealth.com/glossary/active-management/)tak aktivní správou se rozumí investiční přístup, při kterém se správce fondu snaží hledat a kupovat akcie nebo dluhopisy, které jsou podhodnocené a jejichž cena bude posilovat. Smyslem je přinést investorům lepší výnos, než je průměrný výnos trhu. Naopak pasivní investování na tuto snahu rezignuje a pouze replikuje pasivní výnos trhu.

Následně logicky vyvstane otázka, proč vůbec vzniklo pasivní investování?

Před 25 lety byly všechny akciové a dluhopisové fondy aktivně spravovány. Ke sklonku devadesátých let se začaly objevovat statistiky, které ukazovaly, že spoustě správcům fondů se nedaří selektivní výběr akcií a jejich fondy vynášejí méně než akciové indexy, tj. méně než průměr trhu. Ale přesto strhávali investorům do svých fondů za svou práci vysoké poplatky. Začalo se ukazovat, že sázka na experty se nemusí vždy vyplatit. Finanční průmysl zareagoval tvorbou fondů, které neměly ambice vybírat vítězné akcie, ale jen replikoval s co největší přesností indexy akciových trhů. Jelikož takový fond nemusí platit tým expertů, kteří analyzují akcie, jsou jeho poplatky zlomkem těch, které si účtují aktivně spravované fondy. Z pasivních produktů, jako jsou indexové fondy a ETF (Exchange traded funds), vzniklo nové obrovské odvětví finančního průmyslu. Tím ale bylo možné začít férově srovnávat výnosy aktivních a pasivních fondů, což přineslo nezpochybnitelné důkazy o výhodách pasivního investování.

Nakonec je potřeba se podívat na to, proč se v poslední době znovu rozhořela debata na toto téma.

Vyvolává ji obrovský úspěch pasivních produktů. Podle xtf.com vzniklo v USA více pasivních fondů, než bylo firem, které vstoupily na burzu. Deset největších firem z nejpoužívanějšího burzovního indexu US S&P 500 Index bylo z 6,8 procent vlastněno ETF fondy. A tento podíl vlastnictví pasivních fondů ve firmách nejenže narůstá, ale je tím větší, čím jsou ty firmy menší. Dobře je to vidět na širším indexu US Russell 2000. Spodních 25 % firem tohoto indexu podle velikosti, je vlastněno ETF fondy z 23 %. Tato narůstající koncentrace vlastnictví prostřednictvím pasivních fondů přitáhla pozornost, m.j. Michaela Burry, investora, který vydělal na krachu amerických sub-prime hypoték a hlavního hrdiny filmu Sázka na nejistotu (Big Short). Burry vidí paralelu mezi nynějším masivním přílivem peněz do pasivních fondů, jejichž ceny se odvíjejí od akciových indexů, a přílivem peněz do CDOs, jejichž ceny se v letech 2006-08 odvíjely od kvality sub-prime hypoték. Burry si myslí, že se tvoří nová bublina, podobná CDO bublině, která praskla v roce 2008. Burry se ptá, co se stane, kdyby chtěli investoři do ETF prodat svoje akcie všichni najednou. Je tady potenciální bublina nebo ne?

Má Burry pravdu? Podle nových zpráv z Bloombergu z 11. září 2019, finanční společnost Morningstar odhaduje, že na konci srpna 2019 bylo poprvé v historii v amerických pasivně řízených akciových fondech víc peněz než v těch aktivně spravovaných. Souhlasíme s Burrym, že u malých, málo likvidních akcií opravdu vzniká nebezpečí způsobené příliš koncentrovanou vlastnickou strukturou.

Nicméně pro investice do likvidních akcií na rozvinutých trzích se pasivní fondy pro českého investora jeví jako lepší řešení. Roční poplatky pasivních fondů se totiž pohybují v rozmezí 0,1 %-0,4 %, zatímco u aktivně spravovaných je to 1 %-2 %, u některých domácích správců i více. Výnosy jsou přitom předvídatelnější. Studie, kterou provedla v roce 2010 Fama & French ukázala, že pokud mají některé aktivně spravované fondy vyšší výnos po očištění o poplatky, tak se jedná o náhodu. V pasivních fondech se vám také nemůže stát, že se správce fondu rozhodne realizovat nějakou příliš odvážnou investiční strategii. Žádný tam totiž není, a tak kontrolu máte vy.

Ale nezapomínejme na riziko koncentrace vlastnictví pasivních fondů. V některých druzích investic, jako jsou akcie malých firem, rizikovější dluhopisy, rozvíjející se trhy může analýza jednotlivých titulů a aktivní správa pořád přinášet ovoce. Nejlépe je tedy zkombinovat oba přístupy.

Autor: Mark Robinson

V nové sérii příspěvků EnCor Navigátor se s vámi každé čtvrtletí podělíme o názor na rozložení investičního portfolia s pomocí našeho investičního modelu vyvinutého Markem Robinsonem, hlavním asset manažerem.

Pro aktuální čtvrtletí model doporučuje velmi opatrnou alokaci jak do českých, tak zahraničních akcií a také mírně podprůměrnou váhu dluhopisů.  Proti tomu navyšuje podíl ve zlatě a v nástrojích peněžního trhu.

Alokace vyváženého, středně rizikového portfolia pro 3. čtvrtletí 2019*

* Doporučené váhy k 31.7.2019. Nulová alokace do globálních korporátních dluhopisů a evropských akcií.

Zdroj: Investiční model EnCor Wealth Management pro alokaci aktiv.

Oproti předchozím měsícům se zvýšila doporučená alokace do peněz a zlata. Náš model na základě vývoje řady vybraných ekonomických indikátorů stanovuje doporučené alokace pro jednotlivé třídy aktiv. V případě vyváženého, středně rizikového portfolia považuje za benchmark neutrální rozložení 50 % v akciích a 50 % v dluhopisech. Souhrnný podíl veřejně obchodovaných českých a mezinárodních akcií se snížil na 17 % a podíl amerických státních a kvalitních českých dluhopisů na 33 %. Momentálně z modelu vyplývá nulová alokace do globálních korporátních dluhopisů a evropských akcií. Současně se drží stabilní pozice v nemovitostech a v alternativních investicích (jako např. fondy private equity).

Model začal doporučovat opatrnější alokaci již od poloviny roku 2018, s postupným navyšováním podílu v penězích a ve zlatě. Proč váhy těchto tříd ještě dál narostly? Když se podíváme do střev našeho modelu, vidíme, že signály indikátorů ukazujících na ekonomické zpomalení se mísí se signály naznačující nižší inflaci a určitou nejistotu ve vývoji světové ekonomiky (například z důvodu geopolitických rizik nebo globální úrovně dluhu).

Stejné signály mají k dispozici i centrální banky a nutí je k úvahám o monetárním uvolňování prostřednictvím snižování úrokových sazeb. Přestože úrokové sazby jsou již teď všeobecně nízko, zdá se, že finanční trhy věří, že s velkou pravděpodobností dojde na další “kvantitativní uvolňování”, nebo jednoduše řečeno “tisk peněz” centrálními bankami. Jedná se určitě to pravděpodobný scénář v Eurozóně, kde je klíčová sazba ECB již nyní na -0,4 %. Toto číslo konkrétně znamená, banky platí ECB ročně 0,4 % za to, že drží jejich peníze v bezpečí. Nikoliv naopak.

Tento tlak na “držení peněz v bezpečí” vytlačil ceny dluhopisů nahoru a vedl k propadu jejich výnosů. Situace na trzích je taková, že celkový objem dluhopisů s negativním výnosem překračuje v současnosti 16 bilionů USD. Odhaduje se, že záporný výnos má nyní 27 % veškerých veřejně obchodovaných kvalitních dluhopisů (tj. dluhopisů s “investičním ratingem”) a 10 % veškerých korporátních dluhopisů na světových trzích. Jsme v situaci, kdy investoři aktuálně platí švýcarské vládě zapůjčení svých peněz 1,06 % ročně a německé vládě 0,69 % ročně.

Cena zlata vs výnos 10 – letých německých státních dluhopisů

Source: investing.com, EnCor Wealth Management

V tuto chvíli tedy investoři do dluhopisů ve stále větší míře platí úrok těm, kdo si od nich půjčují, namísto aby od nich úrok dostávali. V takové situaci alokace do nemovitostí (s výnosem ve výši nájmu, případně nulovým výnosem, pokud v nich sami bydlíte), do peněz (s nízkým výnosem v závislosti o jaký instrument se jedná) a do zlata (bez výnosu) dávají velký smysl. A cena zlata na to nedávným růstem také již patřičně reagovala.

Naše alokace pro 3. čtvrtletí 2019 tedy chrání investory před obavami z recese, která by měla výrazný dopad na ceny akcií, za druhé před případnou změnou nálady na trhu dluhopisů, které by utrpěly ztráty, pokud by výnosy náhle vzrostly, a za třetí se vyhýbá placení úroků emitentům dluhopisů, ať už je jím kdokoliv.

Důležité upozornění: Informace v tomto článku nejsou míněny jako investiční doporučení k nákupu či prodeji konkrétních cenných papírů. Pro případnou konzultaci nás kontaktujte na emailu welcome@encorwealth.com.

Na českém akciovém trhu je jaro obdobím dividend. Firmy obchodované na burze oznamují od půlky dubna do června, jakou vyplatí dividendu. Kromě ČEZu a O2 je i vyplatily.

Dividendy jsou pro české akcie a jejich vlastníky důležitější, než na jiných evropských či rozvíjejících se trzích. Firmy na pražské burze mají totiž už dlouhá léta ve zvyku vyplácet na dividendách podstatnou část zisku předešlého roku. Když vezmeme devět největších firem, obchodovaných v Praze, tj. 96% tržní kapitalizace, tak jejich průměrná výše dividend je 5,2 % z jejich aktuální tržní ceny. To dává představu o výnosu, který může investor mít, pouze na dividendách, aniž bychom uvažovali vývoj cen samotných akcií.

Pouze jedna z těchto firem, CETV, v současnosti dividendy nevyplácí. Všechny ostatní ano, a to v rozpětí od 3,4 % v případě Avast až po 11,5 % u Philip Morris. Průměr je tedy 5,2 %. Atraktivita těchto výnosů vynikne, když je porovnáme s výnosem českých státních dluhopisů (kolem 2 %) nebo dokonce s vklady v bankách (kolem 0,5-1 %).

Jaké je ale riziko?Po tučné úrodě může někdy přijít půst nebo dokonce hladomor. Nikde není zaručeno, že tyto firmy vyplatí stejně vysoké dividend i příští rok. Na rozdíl od dluhopisů neexistuje závazek firem držet výši dividend na nějaké předepsané výši. Je to čistě na uvážení jejich akcionářů. Odhady ovšem existují. Akcioví analytici a ekonomická media sledují dění ve firmách a snaží se předvídat výši budoucích zisků i dividend. Souhrn těchto názorů pak ovlivňuje i cenu těchto akcií.

Ale ceny akcií jsou ovlivněny nejen výši zisku a dividend firem, ale i děním okolo. Jelikož akcie musím vlastnit, abych měl nárok na dividend, je riziko jejich pohybu nahoru a dolu cenou, kterou za nárok na dividend platím. Dobrým příkladem tohoto “dodatečného” rizika je nedávné oznámení Andreje Babiše o záměru ponechat část dividend českých bank v blíže nespecifikovaném fondu. Ceny akcií Erste, Monety a Komerční banky okamžitě oslabily. Na takovém poklesu někdy může investor prodělat víc, než dostane na dividendách.

Je nejlepší nakupovat v létě?V minulosti byla většina firem na pražské burze spolehlivými a pravidelnými plátci dividend. Zároveň jsou to firmy se solidní výkoností, pokud je srovnáme s některými akciemi na burzách jiných zemí. Když firma vyplatí dividend, její akcie se druhý den obchoduje snížená o stejnou částku. Pokud věříte, že firma vyplatí podobnou dividend i příští rok, tak je to pro vás ten správný okamžik k nákupu.

Zdroj: BCPP, webové stránky společností, výpočty EnCor Wealth Management

Kdo je “evropský pacient”?

Podle článku zveřejněném na Bloombergu* poroste v roce 2019 nejpomaleji italské hospodářství, což není nic překvapivého. Ale Německo je hned druhé odzadu. Evropská lokomotiva a tahoun hospodářského růstu ČR i celé střední Evropy odhaduje svůj vlastní růst na pohých půl procenta. Ministr hospodářství Peter Altmaier to zdůvodňuje celosvětovým zpomalením, celními válkami a Brexitem.

Tato předpověď nás nepřekvapuje. Už nějakou dobu zastáváme názor, že světová ekonomika zpomaluje. Mezinárodní měnový fond se v současnosti obává, že obchodní výměna mezi většinou států slábne a to navíc najednou, ne jen mezi některými. Polovina výkonu německého hospodářství je závislá na exportu, takže toto oslabení pro něj bude značná zátěž. Už teď se totiž potýká s jasnými známkami slabší poptávky po svém zboží v Číně a jí podobných zemích. Čína – tato druhá největší ekonomika světa – ohlásila totiž v březnu pokles dovozu o 7 %. Doma si Německo vede lépe, zejména v oblasti zboží a služeb, které v roce 2018 pomohly k růstu HDP o 1,4 %. Ale třeba prodeje aut poklesly v Německu i v zahraničí díky dohadům o budoucnost naftových motorů. A německé investice v minulých čtvrtletích oslabily také.

Co to znamená pro ČR? Zákonitě to na nás bude mít vliv. 31 % českého vývozu směřovalo v roce 2017 našemu západnímu sousedovi. Tento vývoz dokonce tvořil 24 % českého HDP. Jelikož čtvrtina vývozu do Německa se týká automobilového průmyslu, 6 % našeho HDP je tvořeno přesunem vyrobených aut a jejich částí přes hranici s Německem. To jen ilustruje, jak otevřenou ekonomikou v Čechách jsme. Při oslabení celosvětového obchodu tak musíme zákonitě počítat s nižším růstem doma. Zpomalení domácího růstu pak nepochybně zpomalí růst inflace a korunových úrokových sazeb, které jsou už nějaký čas na vzestupu.

Optimisté mezi ekonomy (a i sama německá vláda) vidí možnost oživení v druhé polovině roku a nadále v roce 2020. To má být způsobeno zeslabením efektů Brexitu a oživením ekonomického vývoje na celém světě. Oslabení eura oproti dolaru, jenu a ostatním asijským měnám má dále krátko- i dlouhodobě podpořit konkurenceschopnost Německa. Ti z vás, kdo nevěří v další zpomalování hospodářského růstu v ČR by měli doufat, že tito optimisti budou mít pravdu. Zatím totiž neukazují tzv. leading indicators, které v EnCor sledujeme a používáme v našich modelech, nic, co by ukazovalo na oživení v následujících čtvrtletích. Navíc rizika, způsobená Brexitem také jen tak nezmizí. To nás vede k názoru, že pokud euro rychle a prudce neoslabí, růst českého HDP zpomalí v roce 2019 na hodnotu okolo 2%.

* Zdroj: Bloomberg: German Economy Heads for Worst Growth in Six Years

Březnový meziroční růst spotřebitelských cen o 3,0% je nejvyšší od roku 2012.

Česká národní banka se po sedmi po sobě jdoucích navyšování úrokových sazeb, vždy o 0,25% až na úroveň 1,75%, koncem prosince rozhodla tento růst zastavit. Nebylo to ale příliš brzy? Jsme i nadále přesvědčeni, že ČNB chce dosáhnout „pozitivních reálných úrokových sazeb“, tedy vyšších, než je inflace. S CPI na úrovni 3,0% je o 1,25% pod touto hodnotou. Inflační tlaky stále přetrvávají: Průměrná mzda v ČR vzrostla ve čtvrtém kvartálu 2018 meziročně téměř o 7%, přičemž v roce 2020 se očekává zvýšení minimální mzdy o dalších 12%. Náklady na bydlení rostou, nezaměstnanost je stále na nejnižší úrovni. Navzdory zpomalující se německé a globální ekonomice stále vidíme v následujících měsících prostor pro další navyšování sazeb.

Vývoj inflace a úrokových sazeb v ČR

Česká ekonomika je mnohem odolnější vůči recesi než před 10 lety, říká odborník na realitní investice Mark Robinson.

Zájem domácích ani zahraničních investorů o české komerční nemovitosti neutuchá, leč někteří z nich už považují jejich ceny za nadhodnocené. I proto letos objem realitních investic v Česku výrazněji klesne, říká v rozhovoru s HN Mark Robinson, analytik mezinárodní poradenské firmy Colliers.

HN: Ceny nemovitostí jsou vysoko, dají se v tuzemsku ještě pořídit nemovitosti, které by fondům zajistily slušný výnos?
Ceny komerčních nemovitostí od roku 2015 skutečně výrazně vzrostly. Rostou také úrokové sazby a ruku v ruce s tím zdražují i úvěry. Někteří investoři pořád nakupují, jiní jsou opatrnější, což platí zejména pro kupující s investičním horizontem na jeden až dva roky. Ti mohou mít tendenci odkládat své nákupy na dobu, kdy budou ceny nižší.
V České republice i některých dalších zemích střední a východní Evropy, jako je Rumunsko, zpomaluje ekonomika a dochází i k poklesu realitních investic. V Česku se za první tři čtvrtletí roku 2018 objem investic do komerčních ­realit meziročně propadl o polovinu. V posledním kvartále se sice uzavřou nějaké velké transakce, ale pořád půjde oproti loňsku meziročně o pokles kolem 40 procent. To je signál, že jsme blízko vrcholu ekonomického cyklu. Ale abych se vrátil k otázce, pokud investor kupuje s tím, že bude nemovitost držet dlouhodobě, třeba 10 let, pak ho dnešní situace příliš netrápí.

HN: To je příklad společnosti Reico, která do fondu České spořitelny čerstvě koupila obchodní centrum Forum Nová Karolina v Ostravě?
Ano. Tento fond potřeboval investovat peníze, které se mu hromadí na účtu. Nemůže je tam nechat ležet věčně.

HN: Kdy podle vás přijde ochlazení realitního trhu?
Myslím si, že v příštím roce. Růst českého HDP dosáhl svého vrcholu loni a realitní trh reaguje s určitým zpožděním.

HN: Do jaké míry to pocítí tuzemský realitní trh? Klesnou ceny nemovitostí výrazněji?
My v Colliers stále evidujeme zájem zahraničních investorů o nemovitosti v Česku. Minimálně si příležitosti vyhodnocují. Tento zdroj peněz, a bavíme se o investorech z Německa, Asie nebo Jihoafrické republiky, stále existuje. Aktivní jsou i domácí investoři. Nižší objem investic v roce 2018 naznačuje, že někteří kupující považují ceny nemovitostí za příliš vysoké.

HN: V poslední době slýchám, že v kancelářských budovách a obchodních centrech nájmy porostou. Souhlasíte?
Když se zrychlí růst HDP, nájmy ­reagují za 30 měsíců, což je poměrně dlouhá doba. To znamená, že když HDP v Česku bylo na vrcholu v roce 2017, ve výši nájemného se to odrazí až v roce 2019 nebo 2020. Pražský kancelářský trh je poměrně pestrý z pohledu typu nájemců. Například v londýnské City sedí v podstatě jen právníci a bankéři.

HN: Půjdou tedy nájmy nahoru?
Pokud ekonomika výrazněji zpomalí a vzroste neobsazenost kancelářských prostor, nájmy klesnou.

HN: Nájmy se ale v Praze za posledních aspoň 10 let v podstatě nezměnily…
To však platí jen pro základní sazby, a nikoliv čisté nájemné. Především v letech 2013 až 2015, kdy byla vyšší neobsazenost kanceláří než dnes, nabízeli vlastníci nájemcům slevy.

HN: Návratnost investice se kvůli rostoucím cenám nemovitostí prodlužuje, výnosové míry z transakcí v posledních pár letech klesají, mohou jít ještě níže?
Pokud bychom hovořili o současném ekonomickém cyklu, nevidím příliš prostor pro další pokles výnosů z nejlepších nemovitostí. U kanceláří jsme na 4,7 procenta, u nákupních center kolem pěti procent, na high street (nejdražších nákupních třídách v centrech měst) tři až 3,5 procenta a prémiové průmyslové nemovitosti se prodávají s výnosem šest až 6,5 procenta. Těžko by v Praze mohly jít výnosy ještě níže. Mimo Prahu si to ale dokážu představit v největších krajských městech, a to u nemovitostí druhé třídy (starších budov, které nesplňují nejvyšší standardy, pozn. red.).

HN: Vrátí se výnosy na krizovou úroveň roku 2013?
Nemyslím si, že dojde k výraznější změně. Česká ekonomika totiž nemá strukturální problémy. Před 10 lety byla více než dnes navázaná na evropský hospodářský cyklus, ale za tu dobu zde poměrně narostl význam odvětví služeb. Česko je teď mnohem odolnější vůči recesi. V českém ekonomickém systému je v danou chvíli dostatek volných finančních prostředků.

HN: Je tedy nyní bezpečnější investovat do realit než před 10 lety?
Ano. Trh je likvidnější, je větší, je tu i větší konkurence ze zahraničí. Nejdůležitější jsou samozřejmě domácí investoři, kteří teoreticky rozumějí trhu lépe než cizinci. Hlavně pokud jde o nemovitosti druhé třídy. Podle dat Colliers se tuzemští investoři za první tři čtvrtletí zasloužili o 79 procent investic do realit. Češi také více investují do nemovitostí v cizině. Důvodem je to, že v tuzemsku nenacházejí vhodný produkt. Nakupují v Polsku, Maďarsku nebo Rumunsku.

HN: Když chci investovat prostřednictvím realitního fondu, čím se mám řídit, abych dobře vybrala?
Nejdůležitější je práce managementu fondu − jaké výnosy podílníkům v minulosti doručil a také jak je fond transparentní z hlediska informací.

HN: Ale řada fondů vznikla teprve před několika málo lety a hodnotit je možné jen krátkou časovou řadu jejich výsledků…
Je to krátká doba, ale aspoň něco to říká. V době internetu si lidé mohou najít informace nejen o fondu jako takovém, ale také o jeho manažerech. Před 20 lety investoři záviseli na slovu finančních poradců.

HN: Mají se drobní investoři něčeho obávat, nějakého černého scénáře?
V Polsku měly realitní fondy v poslední dekádě problémy, několik z nich v době globální finanční krize zkrachovalo. To v Polsku poškodilo pověst realitních fondů a žádné tam dnes neexistují. Na varšavské burze se ale na rozdíl od Prahy obchoduje s akciemi realitních firem.

HN: Mohlo by dojít ke krachu realitního fondu i v Česku?
Jistě. Ale retailové fondy jsou hodně regulované, fondy vědí, že je Česká národní banka sleduje, a proto svůj majetek spravují řádně.

HN: Některé fondy kvalifikovaných investorů mají úzké zaměření na průmyslové nemovitosti, jiné kupují spíše supermarkety a další obchodní prostory, nebo naopak kanceláře. Jak vybrat ten správný?
Platí to samé co u fondů pro drobné střadatele. Musíte si nejprve položit otázku, kdo za fondy stojí. Pak už je to jen o tom, čemu investor více věří. Je to pouze na investorovi či finančním poradci, aby vybral nejvhodnější fond v závislosti na ekonomickém cyklu a jeho rizikovosti. Kancelářské budovy jsou poměrně navázané na ekonomické cykly. Logistické parky trpí v době recese méně, protože je využívají e-shopy.

HN: Nepřijde vám, že v tuzemsku je už fondů pro kvalifikované investory dostatek?
Až přijde recese, některé z fondů mohou zaniknout. Většinou bývá důvodem to, že si půjčily příliš mnoho peněz a v mezidobí zdraží úvěry. V každém cyklu může zaniknout až 10 procent fondů. Důležité je, aby investoři nedávali všechny peníze do jednoho fondu nebo jen do realit. Je dobré investice rozložit − část vložit do nemovitostí, něco do dluhopisů, třeba i do akcií, a něco si nechat v bance na účtu.

HN: Myslíte si, že nepřímá investice do nemovitostí je bezpečnější než třeba koupě bytu?
Když si koupíte byt, jde o velkou investici vázanou na jednu lokalitu, což je už samo o sobě rizikové. S fondem kvalifikovaných investorů si kupujete podíl v několika aktivech, a investice je tedy rozložená. Rezidenční trh je navíc volatilnější. Úrokové sazby dnes rostou a ceny bytů v Praze jsou nadhodnocené, určitě v poměru k příjmům. Pokud tedy investuji s výhledem na pět až 10 let, volil bych pravděpodobně komerční nemovitosti, pro jejich různorodost. Logistický sektor považuji za velmi perspektivní. Zajímavé by bylo, kdyby na pražské burze byl nějaký z rezidenčních realitních investičních fondů, takzvaný REIT.

Zdroj: ihned.cz, Martina Marečková, 11. 12. 2018
https://archiv.ihned.cz/c1-66382990-ceska-ekonomika-je-mnohem-odolnejsi-vuci-recesi-nez-pred-10-lety

ČNB pokračuje ve svých reakcích na trvale vysoké hodnoty inflace a zvyšuje sazbu už posedmé od srpna 2017 na 1,75%.

I tak očekáváme v budoucnu další zvyšování, dokud nebudou sazby vyšší, než inflace, která je aktuálně 2,3%. Toto očekávání je posilováno relativně slabou korunou, protože ta tlačí na zvyšování korunových cen dovážených výrobků a služeb. Z toho důvodu doporučujeme klientům v jejich dluhopisové části portfolia zůstávat u krátkodobých splatností nebo u dluhopisů s pohyblivým výnosem. Stejnou strategii volíme i pro náš dluhopisový fond www.encorfunds.com, jehož výnosy se díky kroku ČNB automaticky zvýší.

Globální dluh představuje v krátkodobém a střednědobém horizontu značný problém finanční trhy a národní hospodářství. Vysvětlujeme, jak a proč.

Můj bývalý kolega z JP Morgan Fleming označil tento graf jako jeho „Graf týdne“. Shrnuje podle nás největší riziko pro rok 2019 – rostoucí úrokové náklady a v jejich důsledku zastavení hospodářského růstu a tlak na pokles cen rizikovějších aktiv.

Co nám graf říká? Červená čára je Fed Funds rate, tedy úroková sazba, kterou stanovuje, americká Federal Reserve (Fed), nejvýznamnější centrální banka na světě. Ukazuje období stoupajících a klesajících úrokových sazeb. Když červená čára roste, Fed se snaží utlumit ekonomiku, aby udržel inflaci pod kontrolou. Když Fed zvedal v předchozích dvou hospodářských cyklech úrokové sazby (1999-2000 a 2005-2007), zvedlo to firmám náklady na financování. Od roku 2015 Fed zvýšil úrokové sazby už 8x.

Jaký dopad na náklady financování firem tedy můžeme očekávat? Černá čára ukazuje výši kreditní kreditní rizikové prémie. Toto číslo říká, o kolik dráž si firmy půjčují ve srovnání s úroky, které platí stát (v současné době dělá v USA kreditní riziková prémie 3,41% a Spojené Státy si půjčují asi za 3,2% ročně). Z grafu je zřetelné, že když v minulosti začal Fed zvedat úrokové sazby (červená čára), následovalo nedlouho poté prudké zvýšení kreditní rizikové prémie (černá čára) a firmy tak byly zasaženy dvakrát. No a náš graf naznačuje, že nárůst kreditní rizikové prémie můžeme čekat už brzy. A i kdyby se kreditní riziková prémie zvýšila jen na úrovně let 2011 nebo 2016, znamenalo by to podstatné zdražení ceny úvěrů pro firmy, zejména ty rizikovější.

Proč na tom záleží? Pokud podniky musí platit více za svůj dluh, musí buď rychleji růst anebo snížit ostatní druhy nákladů anebo vytvářet nižší zisky. Pokud by rostly rychleji, Fed s největší pravděpodobností zvýší úrokovou sazbu ještě více. Snižování nákladů je obtížné, pakliže je v Americe (a nejen tam) tak nízká míra nezaměstnanosti.
Zdá se tedy, že by mělo dojít k poklesu ziskovosti firem. To může znamenat špatné vyhlídky pro zisky z investic do akcií. Když černá čára vystřelila nahoru v letech 2000-01 a 2008-09 byla to období recese v americké ekonomice. Navíc na americkém akciovém trhu je cena akcií jako násobek zisku nebo aktiv (poměr ceny akcie k ročnímu zisku – P/E nebo poměr ceny akcie k účetní hodnotě aktiv – P/B) už teď velmi vysoká, takže nevypadá příliš atraktivně.

To platí samozřejmě nejen pro USA. Vzhledem k současnému nastavení globálního finančního systému se posun červené čáry nahoru dotýká úrokových a dluhových sazeb a výnosů po celém světě. Rostou výnosy dluhopisů od Turecka přes země ASEAN až po Indii a v důsledku toho klesá jejich cena. Mnoho centrálních bank zvyšuje své úrokové sazby, aby chránilo své země před inflací způsobenou oslabováním lokálních měn vůči americkému dolaru. V asijském regionu, převážně v Číně, druhé největší ekonomice světa, a v Itálii, mnoho analytiků velmi znepokojuje velikost zadlužení a budoucího vlivu zvýšení úrokových sazeb a tím vyšších úrokových nákladů.

Celosvětový dluh podle jednoho odhadu z IIF z roku 2018 činí 247 bilionů USD, což je zhruba o 60% vyšší než v roce 2008. Splácení úroků z tohoto dluhového objemu bude významnou výzvou v případě nárůstu úrokových sazeb. A pokud chceme pokračovat v ekonomickém růstu bez vyšších úrokových sazeb, budeme za to muset zaplatit inflací a následně pomalejším hospodářským růstem.

Turecko, významný rozvíjející se trh jak z investičního, tak z ekonomického hlediska, je zapleteno do finanční krize.

Nejenže vidíme, že je obtížné vytyčovat snadnou cestu ke klidnějším vodám, ale velikost bouře cloumá i s dalšími rozvíjejícími se trhy. Pro českou korunu to znamená mírný tlak na znehodnocení, zejména vůči americkému dolaru, ale také vůči euru. Pokud taková oslabování přetrvá, Česká Národní Banka („ČNB“) s největší pravděpodobností využije příležitost zvýšit úrokové sazby.

Kořeny turecké krize jsou ekonomické; reakce, které ji zesilují, jsou politické. Turecko strávilo desetiletí před rokem 2005 s vysokou inflací a nestabilní měnou. Od roku 2002 se země, které nyní vládne prezident Erdogan, usilovala o politiku zpomalující inflaci podporovanou disciplinovaným prováděním fiskálními politiky, omezováním výdajů a řádném řízení daňového systému. Tento stabilizovaný obraz byl téměř nerozeznatelný od toho, s kterým autor setkal při prvním pohledu na tento trh před 20 lety (v roce 1998). Úspěšný pokus prezidenta Erdogana o upevnění politické moci za uplynulé 3 roky zahrnoval uvolnění pravidel, které jeho vlády předtím zavedly a umožnily hospodářství růst. Finanční trhy byly ovlivněny započetím zvyšování úrokových sazeb vedeným US a dalšími centrálními bankami se staly nervóznějšími díky zrychlování míry inflace v Turecku. Inflace spotřebitelských cen se v červenci 2018 meziročně zvýšila o 15,9%.

Turecko bylo jednou z mnoha zemí světa, které od roku 2008 zaznamenávaly nárůst půjček, a to jak vládou, tak tamními bankami. Hodně z toho je v amerických dolarech a v eurech. Důsledkem růstu inflace na současnou úroveň bylo oslabení turecké liry. Během roku, až do dnešního rána 13. srpna klesla lira o 49% oproti americkému dolaru.

Zvýšení dluhu a inflace vedlo k tomu, že investoři požadují vyšší úrokové sazby (nebo výnosy z dluhopisů), aby drželi peníze v turecké liře. Turecká centrální banka ale úrokové sazby nezvýšila. Investoři vnímají, že Turecká centrální banka takto neučinila z politických důvodů. Turecká hospodářská politika je takto nastavena ke stimulaci růstu, ale investoři vyžadují disciplínu. Prohlášení prezidenta Erdogana o hospodářské politice a pokračujícím diplomatickém střetu s USA, které zahrnovalo zatýkání, argumenty a sankce NATO vyvolaly krizi.

Bez toho, aniž by prezident Erdogan změnil názor na politiku a na liru, je pravděpodobné, že měnová expozice tureckých bank poškodí jak turecké, tak evropské banky. Euro zaznamenává prodejní tlaky ze strany amerického dolaru. Tyto důsledky vyvolávají obavy z rozšíření bouře na další rozvíjející se trhy, zejména ty s vysokou úrovní dluhu. Po letech „snadných peněz“ na finančních trzích se zdá, že nejpravděpodobnější je výskyt dalších turbulencí.

Česká koruna v tomto prostředí by s největší pravděpodobností následovala Euro směrem dolů vůči americkému dolaru a mírně se znehodnotila vůči jednotné měně. Pokud dojde k mírnému znehodnocení úroveň EUR / CZK se znovu posune na 26,0 nebo více, pak by ČNB opět měla prostor pro zvýšení úrokových sazeb.

Inflace zůstává v české ekonomice nad cílovou hodnotou ČNB a slábnoucí koruna zvyšuje inflaci (náklady na zboží v amerických dolarech a euru vzrůstají v korunovém vyjádření). ČNB tak s největší pravděpodobností bude jednat znovu o zvýšení úrokových sazeb. Očekáváme vyšší výnosy korunových dluhových instrumentů v následujících měsících. A s tím související racionálnější oceňování rizik podnikových dluhopisů a akcií.