Dobrá zpráva pro majitele nemovitostí v České republice – podle dat od Hypoteční banky, nemovitosti v ČR výrazně zhodnotily.

Hypoteční banka zveřejnila informace o cenách nemovitostí za třetí kvartál 2018 (link na článek). Ceny bytů se podle jejich indexu zvedly za prvních devět měsíců roku 2018 o 11,1%, ceny rodinných domů o 6,7% a ceny pozemků o 5,5%. Čtvrtletní nárůsty (červen až září 2018) o 2,8%, 1,6% a 1,4% nevykazují žádné zpomalení předtím, než vstoupilo v platnost opatření ČNB o regulaci hypoték. V dalším čtvrtletí se podle ČNB dopad opatření již projevil. Prosincová čísla nám napoví, je-li to pravda.

Vývoj HB indexu pro byty, rodinné domy a pozemky – 2010 až Q3 2018

Zdroj: Hypoteční banka, EnCor Wealth Management

A co dlouhodobější cenový výhled? Vidíme dva faktory, které by měly v příštích dvou letech podporovat poptávku a tím růst cen. Ten první je nárůst mezd o 8% ve 2018 a očekávaný o 6-8% ve 2019, což by mělo zvýšit dostupnost vlastního bydlení. Tento růst vede, v kombinaci s hypotékou, jejíž maximální výše se často odvíjí od měsíčního příjmu, k nezanedbatelnému růstu kupní síly.
Ten druhý je přebytek peněz v české ekonomice. Intervence ČNB, které oslabovaly korunu proti euru, znamenaly v důsledku tištění peněz, z nichž velká část pořád zůstává v české ekonomice. Za tyto peníze se nakupují aktiva na finančních trzích. Přiložené srovnání peněžní nabídky a cen bydlení na druhém grafu dokumentuje, že část z těchto peněz odsávají investice do nemovitostí.
Současně velké české banky přetékají likviditou. To je jeden z důvodů, proč úroky z hypoték nestoupaly tak rychle, jako úrokové sazby ČNB. A to pomáhá dlužníkům a tedy kupujícím nemovitostí.

Růst cen bydlení a peněžní nabídky (roční změna, procenta)

Zdroj: Eurostat, ČNB, EnCor Wealth Management

Co by mohlo hrát proti růstu cen? Vedle ekonomické recese, spojené s růstem nezaměstnanosti a zbrzděním růstu mezd je to další zvyšování sazeb Českou národní bankou, která tím odsává přebytečnou likviditu z trhu. A pak je tu fakt, že zejména v Praze se bydlení stává nedostupným. Při porovnání cen za metr čtvereční s HDP na hlavu vychází, že bydlení v ČR je čtvrté až páté nejdražší v Evropě. Na druhou stranu, právě v Praze je asi nejvíce brzděna výstavba, což nedovoluje cenám klesnout.
Co tedy můžeme očekávat? Pomalejší růst peněžní nabídky, vyšší úrokové sazby a problémy s dostupností bydlení budou brzdit tempo dalšího růstu cen, nicméně převis peněz v ekonomice bude pravděpodobně rozhodující a potlačí ceny dále nahoru. To platí až na případ globální hospodářské recese, jejíž pravděpodobnost se s výhledem do roku 2020 zvyšuje. V tu chvíli by ani uměle udržovaný nedostatek bytů propadu cen nemovitostí nezabránil.

Česká ekonomika je mnohem odolnější vůči recesi než před 10 lety, říká odborník na realitní investice Mark Robinson.

Zájem domácích ani zahraničních investorů o české komerční nemovitosti neutuchá, leč někteří z nich už považují jejich ceny za nadhodnocené. I proto letos objem realitních investic v Česku výrazněji klesne, říká v rozhovoru s HN Mark Robinson, analytik mezinárodní poradenské firmy Colliers.

HN: Ceny nemovitostí jsou vysoko, dají se v tuzemsku ještě pořídit nemovitosti, které by fondům zajistily slušný výnos?
Ceny komerčních nemovitostí od roku 2015 skutečně výrazně vzrostly. Rostou také úrokové sazby a ruku v ruce s tím zdražují i úvěry. Někteří investoři pořád nakupují, jiní jsou opatrnější, což platí zejména pro kupující s investičním horizontem na jeden až dva roky. Ti mohou mít tendenci odkládat své nákupy na dobu, kdy budou ceny nižší.
V České republice i některých dalších zemích střední a východní Evropy, jako je Rumunsko, zpomaluje ekonomika a dochází i k poklesu realitních investic. V Česku se za první tři čtvrtletí roku 2018 objem investic do komerčních ­realit meziročně propadl o polovinu. V posledním kvartále se sice uzavřou nějaké velké transakce, ale pořád půjde oproti loňsku meziročně o pokles kolem 40 procent. To je signál, že jsme blízko vrcholu ekonomického cyklu. Ale abych se vrátil k otázce, pokud investor kupuje s tím, že bude nemovitost držet dlouhodobě, třeba 10 let, pak ho dnešní situace příliš netrápí.

HN: To je příklad společnosti Reico, která do fondu České spořitelny čerstvě koupila obchodní centrum Forum Nová Karolina v Ostravě?
Ano. Tento fond potřeboval investovat peníze, které se mu hromadí na účtu. Nemůže je tam nechat ležet věčně.

HN: Kdy podle vás přijde ochlazení realitního trhu?
Myslím si, že v příštím roce. Růst českého HDP dosáhl svého vrcholu loni a realitní trh reaguje s určitým zpožděním.

HN: Do jaké míry to pocítí tuzemský realitní trh? Klesnou ceny nemovitostí výrazněji?
My v Colliers stále evidujeme zájem zahraničních investorů o nemovitosti v Česku. Minimálně si příležitosti vyhodnocují. Tento zdroj peněz, a bavíme se o investorech z Německa, Asie nebo Jihoafrické republiky, stále existuje. Aktivní jsou i domácí investoři. Nižší objem investic v roce 2018 naznačuje, že někteří kupující považují ceny nemovitostí za příliš vysoké.

HN: V poslední době slýchám, že v kancelářských budovách a obchodních centrech nájmy porostou. Souhlasíte?
Když se zrychlí růst HDP, nájmy ­reagují za 30 měsíců, což je poměrně dlouhá doba. To znamená, že když HDP v Česku bylo na vrcholu v roce 2017, ve výši nájemného se to odrazí až v roce 2019 nebo 2020. Pražský kancelářský trh je poměrně pestrý z pohledu typu nájemců. Například v londýnské City sedí v podstatě jen právníci a bankéři.

HN: Půjdou tedy nájmy nahoru?
Pokud ekonomika výrazněji zpomalí a vzroste neobsazenost kancelářských prostor, nájmy klesnou.

HN: Nájmy se ale v Praze za posledních aspoň 10 let v podstatě nezměnily…
To však platí jen pro základní sazby, a nikoliv čisté nájemné. Především v letech 2013 až 2015, kdy byla vyšší neobsazenost kanceláří než dnes, nabízeli vlastníci nájemcům slevy.

HN: Návratnost investice se kvůli rostoucím cenám nemovitostí prodlužuje, výnosové míry z transakcí v posledních pár letech klesají, mohou jít ještě níže?
Pokud bychom hovořili o současném ekonomickém cyklu, nevidím příliš prostor pro další pokles výnosů z nejlepších nemovitostí. U kanceláří jsme na 4,7 procenta, u nákupních center kolem pěti procent, na high street (nejdražších nákupních třídách v centrech měst) tři až 3,5 procenta a prémiové průmyslové nemovitosti se prodávají s výnosem šest až 6,5 procenta. Těžko by v Praze mohly jít výnosy ještě níže. Mimo Prahu si to ale dokážu představit v největších krajských městech, a to u nemovitostí druhé třídy (starších budov, které nesplňují nejvyšší standardy, pozn. red.).

HN: Vrátí se výnosy na krizovou úroveň roku 2013?
Nemyslím si, že dojde k výraznější změně. Česká ekonomika totiž nemá strukturální problémy. Před 10 lety byla více než dnes navázaná na evropský hospodářský cyklus, ale za tu dobu zde poměrně narostl význam odvětví služeb. Česko je teď mnohem odolnější vůči recesi. V českém ekonomickém systému je v danou chvíli dostatek volných finančních prostředků.

HN: Je tedy nyní bezpečnější investovat do realit než před 10 lety?
Ano. Trh je likvidnější, je větší, je tu i větší konkurence ze zahraničí. Nejdůležitější jsou samozřejmě domácí investoři, kteří teoreticky rozumějí trhu lépe než cizinci. Hlavně pokud jde o nemovitosti druhé třídy. Podle dat Colliers se tuzemští investoři za první tři čtvrtletí zasloužili o 79 procent investic do realit. Češi také více investují do nemovitostí v cizině. Důvodem je to, že v tuzemsku nenacházejí vhodný produkt. Nakupují v Polsku, Maďarsku nebo Rumunsku.

HN: Když chci investovat prostřednictvím realitního fondu, čím se mám řídit, abych dobře vybrala?
Nejdůležitější je práce managementu fondu − jaké výnosy podílníkům v minulosti doručil a také jak je fond transparentní z hlediska informací.

HN: Ale řada fondů vznikla teprve před několika málo lety a hodnotit je možné jen krátkou časovou řadu jejich výsledků…
Je to krátká doba, ale aspoň něco to říká. V době internetu si lidé mohou najít informace nejen o fondu jako takovém, ale také o jeho manažerech. Před 20 lety investoři záviseli na slovu finančních poradců.

HN: Mají se drobní investoři něčeho obávat, nějakého černého scénáře?
V Polsku měly realitní fondy v poslední dekádě problémy, několik z nich v době globální finanční krize zkrachovalo. To v Polsku poškodilo pověst realitních fondů a žádné tam dnes neexistují. Na varšavské burze se ale na rozdíl od Prahy obchoduje s akciemi realitních firem.

HN: Mohlo by dojít ke krachu realitního fondu i v Česku?
Jistě. Ale retailové fondy jsou hodně regulované, fondy vědí, že je Česká národní banka sleduje, a proto svůj majetek spravují řádně.

HN: Některé fondy kvalifikovaných investorů mají úzké zaměření na průmyslové nemovitosti, jiné kupují spíše supermarkety a další obchodní prostory, nebo naopak kanceláře. Jak vybrat ten správný?
Platí to samé co u fondů pro drobné střadatele. Musíte si nejprve položit otázku, kdo za fondy stojí. Pak už je to jen o tom, čemu investor více věří. Je to pouze na investorovi či finančním poradci, aby vybral nejvhodnější fond v závislosti na ekonomickém cyklu a jeho rizikovosti. Kancelářské budovy jsou poměrně navázané na ekonomické cykly. Logistické parky trpí v době recese méně, protože je využívají e-shopy.

HN: Nepřijde vám, že v tuzemsku je už fondů pro kvalifikované investory dostatek?
Až přijde recese, některé z fondů mohou zaniknout. Většinou bývá důvodem to, že si půjčily příliš mnoho peněz a v mezidobí zdraží úvěry. V každém cyklu může zaniknout až 10 procent fondů. Důležité je, aby investoři nedávali všechny peníze do jednoho fondu nebo jen do realit. Je dobré investice rozložit − část vložit do nemovitostí, něco do dluhopisů, třeba i do akcií, a něco si nechat v bance na účtu.

HN: Myslíte si, že nepřímá investice do nemovitostí je bezpečnější než třeba koupě bytu?
Když si koupíte byt, jde o velkou investici vázanou na jednu lokalitu, což je už samo o sobě rizikové. S fondem kvalifikovaných investorů si kupujete podíl v několika aktivech, a investice je tedy rozložená. Rezidenční trh je navíc volatilnější. Úrokové sazby dnes rostou a ceny bytů v Praze jsou nadhodnocené, určitě v poměru k příjmům. Pokud tedy investuji s výhledem na pět až 10 let, volil bych pravděpodobně komerční nemovitosti, pro jejich různorodost. Logistický sektor považuji za velmi perspektivní. Zajímavé by bylo, kdyby na pražské burze byl nějaký z rezidenčních realitních investičních fondů, takzvaný REIT.

Zdroj: ihned.cz, Martina Marečková, 11. 12. 2018
https://archiv.ihned.cz/c1-66382990-ceska-ekonomika-je-mnohem-odolnejsi-vuci-recesi-nez-pred-10-lety

ČNB pokračuje ve svých reakcích na trvale vysoké hodnoty inflace a zvyšuje sazbu už posedmé od srpna 2017 na 1,75%.

I tak očekáváme v budoucnu další zvyšování, dokud nebudou sazby vyšší, než inflace, která je aktuálně 2,3%. Toto očekávání je posilováno relativně slabou korunou, protože ta tlačí na zvyšování korunových cen dovážených výrobků a služeb. Z toho důvodu doporučujeme klientům v jejich dluhopisové části portfolia zůstávat u krátkodobých splatností nebo u dluhopisů s pohyblivým výnosem. Stejnou strategii volíme i pro náš dluhopisový fond www.encorfunds.com, jehož výnosy se díky kroku ČNB automaticky zvýší.

Globální dluh představuje v krátkodobém a střednědobém horizontu značný problém finanční trhy a národní hospodářství. Vysvětlujeme, jak a proč.

Můj bývalý kolega z JP Morgan Fleming označil tento graf jako jeho „Graf týdne“. Shrnuje podle nás největší riziko pro rok 2019 – rostoucí úrokové náklady a v jejich důsledku zastavení hospodářského růstu a tlak na pokles cen rizikovějších aktiv.

Co nám graf říká? Červená čára je Fed Funds rate, tedy úroková sazba, kterou stanovuje, americká Federal Reserve (Fed), nejvýznamnější centrální banka na světě. Ukazuje období stoupajících a klesajících úrokových sazeb. Když červená čára roste, Fed se snaží utlumit ekonomiku, aby udržel inflaci pod kontrolou. Když Fed zvedal v předchozích dvou hospodářských cyklech úrokové sazby (1999-2000 a 2005-2007), zvedlo to firmám náklady na financování. Od roku 2015 Fed zvýšil úrokové sazby už 8x.

Jaký dopad na náklady financování firem tedy můžeme očekávat? Černá čára ukazuje výši kreditní kreditní rizikové prémie. Toto číslo říká, o kolik dráž si firmy půjčují ve srovnání s úroky, které platí stát (v současné době dělá v USA kreditní riziková prémie 3,41% a Spojené Státy si půjčují asi za 3,2% ročně). Z grafu je zřetelné, že když v minulosti začal Fed zvedat úrokové sazby (červená čára), následovalo nedlouho poté prudké zvýšení kreditní rizikové prémie (černá čára) a firmy tak byly zasaženy dvakrát. No a náš graf naznačuje, že nárůst kreditní rizikové prémie můžeme čekat už brzy. A i kdyby se kreditní riziková prémie zvýšila jen na úrovně let 2011 nebo 2016, znamenalo by to podstatné zdražení ceny úvěrů pro firmy, zejména ty rizikovější.

Proč na tom záleží? Pokud podniky musí platit více za svůj dluh, musí buď rychleji růst anebo snížit ostatní druhy nákladů anebo vytvářet nižší zisky. Pokud by rostly rychleji, Fed s největší pravděpodobností zvýší úrokovou sazbu ještě více. Snižování nákladů je obtížné, pakliže je v Americe (a nejen tam) tak nízká míra nezaměstnanosti.
Zdá se tedy, že by mělo dojít k poklesu ziskovosti firem. To může znamenat špatné vyhlídky pro zisky z investic do akcií. Když černá čára vystřelila nahoru v letech 2000-01 a 2008-09 byla to období recese v americké ekonomice. Navíc na americkém akciovém trhu je cena akcií jako násobek zisku nebo aktiv (poměr ceny akcie k ročnímu zisku – P/E nebo poměr ceny akcie k účetní hodnotě aktiv – P/B) už teď velmi vysoká, takže nevypadá příliš atraktivně.

To platí samozřejmě nejen pro USA. Vzhledem k současnému nastavení globálního finančního systému se posun červené čáry nahoru dotýká úrokových a dluhových sazeb a výnosů po celém světě. Rostou výnosy dluhopisů od Turecka přes země ASEAN až po Indii a v důsledku toho klesá jejich cena. Mnoho centrálních bank zvyšuje své úrokové sazby, aby chránilo své země před inflací způsobenou oslabováním lokálních měn vůči americkému dolaru. V asijském regionu, převážně v Číně, druhé největší ekonomice světa, a v Itálii, mnoho analytiků velmi znepokojuje velikost zadlužení a budoucího vlivu zvýšení úrokových sazeb a tím vyšších úrokových nákladů.

Celosvětový dluh podle jednoho odhadu z IIF z roku 2018 činí 247 bilionů USD, což je zhruba o 60% vyšší než v roce 2008. Splácení úroků z tohoto dluhového objemu bude významnou výzvou v případě nárůstu úrokových sazeb. A pokud chceme pokračovat v ekonomickém růstu bez vyšších úrokových sazeb, budeme za to muset zaplatit inflací a následně pomalejším hospodářským růstem.

Studie www.worldwealthreport.com porovnává rozložení portfolia nejmovitější vrstvy obyvatel v Evropě, Severní Americe a Asijsko-Pacifickém regionu.

Podle ní mají ve všech regionech největší podíl akcie, přičemž prvenství v této kategorii má Severní Amerika s 36,8%. V Evropě je po akciích nejvíce alokováno v nemovitostech a to 22,9%, zatímco na severoamerickém kontinentu jsou investice do realit spíše minoritní složkou kolem 12%, téměř na úrovni alternativních investic. Relativně velký podíl, ve všech regionech nad 20%, mají také hotovost a depozita. V Asii dokonce představují druhou nejvýznamější složku portfolia, kdy depozita s hodnotou 26,2% jsou témeř na úrovni zainvestovanosti v akciích s 26,4%.
V EnCor používáme pro alokaci aktiv vlastní predikční model, který aktualizujeme na čtvrtletní bázi. Z dlouhodobého pohledu odpovidají naše modelová portfolia, asi nepřekvapivě, nejvíce evropskému modelu. Aktuální rozložení se však dynamicky mění a například v uplynulém čtvrtletí jsme drželi výrazně menší zastoupení akcií a naopak vyšší podíl depozit a dluhopisů. Jak by vypadalo srovnání s Vaším portfoliem?

Turecko, významný rozvíjející se trh jak z investičního, tak z ekonomického hlediska, je zapleteno do finanční krize.

Nejenže vidíme, že je obtížné vytyčovat snadnou cestu ke klidnějším vodám, ale velikost bouře cloumá i s dalšími rozvíjejícími se trhy. Pro českou korunu to znamená mírný tlak na znehodnocení, zejména vůči americkému dolaru, ale také vůči euru. Pokud taková oslabování přetrvá, Česká Národní Banka („ČNB“) s největší pravděpodobností využije příležitost zvýšit úrokové sazby.

Kořeny turecké krize jsou ekonomické; reakce, které ji zesilují, jsou politické. Turecko strávilo desetiletí před rokem 2005 s vysokou inflací a nestabilní měnou. Od roku 2002 se země, které nyní vládne prezident Erdogan, usilovala o politiku zpomalující inflaci podporovanou disciplinovaným prováděním fiskálními politiky, omezováním výdajů a řádném řízení daňového systému. Tento stabilizovaný obraz byl téměř nerozeznatelný od toho, s kterým autor setkal při prvním pohledu na tento trh před 20 lety (v roce 1998). Úspěšný pokus prezidenta Erdogana o upevnění politické moci za uplynulé 3 roky zahrnoval uvolnění pravidel, které jeho vlády předtím zavedly a umožnily hospodářství růst. Finanční trhy byly ovlivněny započetím zvyšování úrokových sazeb vedeným US a dalšími centrálními bankami se staly nervóznějšími díky zrychlování míry inflace v Turecku. Inflace spotřebitelských cen se v červenci 2018 meziročně zvýšila o 15,9%.

Turecko bylo jednou z mnoha zemí světa, které od roku 2008 zaznamenávaly nárůst půjček, a to jak vládou, tak tamními bankami. Hodně z toho je v amerických dolarech a v eurech. Důsledkem růstu inflace na současnou úroveň bylo oslabení turecké liry. Během roku, až do dnešního rána 13. srpna klesla lira o 49% oproti americkému dolaru.

Zvýšení dluhu a inflace vedlo k tomu, že investoři požadují vyšší úrokové sazby (nebo výnosy z dluhopisů), aby drželi peníze v turecké liře. Turecká centrální banka ale úrokové sazby nezvýšila. Investoři vnímají, že Turecká centrální banka takto neučinila z politických důvodů. Turecká hospodářská politika je takto nastavena ke stimulaci růstu, ale investoři vyžadují disciplínu. Prohlášení prezidenta Erdogana o hospodářské politice a pokračujícím diplomatickém střetu s USA, které zahrnovalo zatýkání, argumenty a sankce NATO vyvolaly krizi.

Bez toho, aniž by prezident Erdogan změnil názor na politiku a na liru, je pravděpodobné, že měnová expozice tureckých bank poškodí jak turecké, tak evropské banky. Euro zaznamenává prodejní tlaky ze strany amerického dolaru. Tyto důsledky vyvolávají obavy z rozšíření bouře na další rozvíjející se trhy, zejména ty s vysokou úrovní dluhu. Po letech „snadných peněz“ na finančních trzích se zdá, že nejpravděpodobnější je výskyt dalších turbulencí.

Česká koruna v tomto prostředí by s největší pravděpodobností následovala Euro směrem dolů vůči americkému dolaru a mírně se znehodnotila vůči jednotné měně. Pokud dojde k mírnému znehodnocení úroveň EUR / CZK se znovu posune na 26,0 nebo více, pak by ČNB opět měla prostor pro zvýšení úrokových sazeb.

Inflace zůstává v české ekonomice nad cílovou hodnotou ČNB a slábnoucí koruna zvyšuje inflaci (náklady na zboží v amerických dolarech a euru vzrůstají v korunovém vyjádření). ČNB tak s největší pravděpodobností bude jednat znovu o zvýšení úrokových sazeb. Očekáváme vyšší výnosy korunových dluhových instrumentů v následujících měsících. A s tím související racionálnější oceňování rizik podnikových dluhopisů a akcií.

Dnes, dne 27. června Česká Národní Banka zvýšila úrokové sazby o 25 bazických bodů, tj. o 0,25%, na úroveň 1%. Pro nás to není překvapením. Jak již Mark Robinson uvedl v rozhovoru v Hospodářských novinách v listopadu 2017, je třeba zvýšit úrokové sazby, aby se opět obnovila rovnováha v české ekonomice, což by pomohlo omezit prudký prudký spotřeby domácnosti a tlumit hrozbu inflace. Předpokládáme další nárůst sazeb, zejména za předpokladu, že Česká koruna dále oslabí proti Euru.

Budeme po zbytek roku 2018 vidět více turbulentních globálních trhů s aktivy? Proč jsou ceny aktiv v letošním roce volatilnější?

Vidíme vysokou šanci na turbulentní nebo „volatilní“ globální finanční trhy po zbytek roku 2018. Fixní výnos mezinárodních akcích a dluhopisů umožňuje investorům držících tyto finanční nástroje dosáhnout na relativně snadný výnos již od 2007-09, Globální Finanční krize („GFC“). Jako příklad dobře sledovaného akciového benchmarku index MSCI World vynesl 178% za 9 let, od konce února 2009, nebo průměrně 12% za rok. Tyto údaje jsou impozantní ve srovnání s nominálním růstem světového HDP, což ve stejném časovém období vzrostlo o 25% (2,5% ročně, zdroj: MMF).
Opravy globálního finančního systému, které probíhají již od Globální finanční krize už trvají velmi dlouho. Úrokové sazby v USA byly udržovány na nulové hranici (minimálně 0%) po dobu 7 let do konce roku 2015 a na nulové hranici zůstávají dnes v eurozóně, Japonsku a Švýcarsku. V Evropě se od loňského srpna přesunuly úrokové sazby mimo nulovou hranici pouze Velká Británie (na zvýšení úrokových sazeb) a Česká republika (tři výkyvy). Tváří v tvář zdánlivě slabému hospodářskému oživení v letech 2009-11, centrální banky šly ještě dále a zahájily programy „kvantitativního uvolňování“ („QE“), tisk peněz ve snaze stimulovat ekonomiky zpět ke zdraví.
Spíše než usilovat o to, aby se celosvětový hospodářský růst vrátil na zdravou úroveň, by tyto QE programy QE by podle našeho názoru nejen zvýšily cenu finančních aktiv, včetně dluhopisů, úvěrů a akcií, ale také potlačily stupeň pohybu nebo „volatility“ trhů. Centrální banky, zejména Bank of Japan, Švýcarská národní banka a ECB, nakupují a nadále zůstávají kupci rizikovějších finančních aktiv. Tyto centrální banky jsou nyní významnými držiteli těchto druhů aktiv. Ostatní účastníci trhu si byli a jsou si vědomi záměrů centrálních bank, jelikož jejich celková rozhodnutí QE jsou veřejně deklarována před jejich zavedením. Bylo tedy poměrně snadné rozhodnout o držení těchto aktiv, protože věděli, že na trhu zřejmě byli velcí kupci.
Nedávnou změnou v moři jsou rozhodnutí Federální rezervy USA (dále jen „Fed“) zvýšit úrokové sazby z nulové hranice již pětkrát a také oznámit a začít realizovat svůj záměr prodávat své americké státní dluhopisy na trhu. Klíčovým důsledkem tohoto rozhodnutí je například zvýšení výnosů desetiletých amerických státních dluhopisů z méně než 1,5% na téměř 2,9% za posledních 18 měsíců. Fed sleduje inflaci, která běží na cílové sazbě 2% a velmi nízkou míru nezaměstnanosti v ekonomice USA. Vidí také riziko, že by inflace mohla vzrůst. Fed tedy signalizuje, že další zvýšení úrokových sazeb je pravděpodobné.
Pro americké dlužníky a účastníky v celosvětovém trhu je toto narušení klidných vod po roce 2009. Americké úrokové sazby a zejména výnosy z amerických dluhopisů jsou používány jako referenční hodnoty pro dlužníky po celém světě. Byl to strach, že se tyto nárůsty skutečně uskuteční, kdy na počátku února došlo k prudkému poklesu akciových (a některých úvěrových) trhů a výraznému nárůstu volatility těchto tříd aktiv jako, je široce sledovaný US S&P „VIX Index“.
V uplynulých týdnech je čím dál zřetelnější , že Bank of Japan a ECB chtějí snížit vlastní úsilí o „QE“, i když je míra inflace pod stanovenými cíli. Jejich úmysly jsou možná připomínkou toho, že opatření mají omezený pozitivní účinek, pouze větší ochranu před hlubokou recesí.
Domníváme se, že pokud se některé, nebo dokonce všechny hlavní centrální banky pohybují směrem ke zpřísnění politiky, tržní podmínky s prudkými pohyby („volatilita“) budou přetrvávat a mohou nastat cenové korekce.
Neoficiální průzkumy, jako například od Bloombergu, naznačují, že více než polovina správců aktiv působících v Londýně, Paříži a New Yorku má méně než deset let zkušeností. Z toho vyplývá, že nikdy nezažili rozsáhlé zpřísnění měnové politiky centrálními bankami. Vzhledem k rekordním úrovním osobního, korporátního a vládního dluhu v celém světovém hospodářství mohou tyto vyšší úrokové sazby znamenat, že finanční vody budou velmi bouřlivé.