EWM v médiích: Rozhovor Lubora Žalman pro Hospodářské noviny

 Do akcií nejdřív investujte pár tisíc a učte se. Je to zvláštní koníček, radí matador Žalman

Autor článku: Luboš Kreč

  1. 5. 2020

Jeden z nejzkušenějších českých bankéřů Lubor Žalman se snaží udržovat v kondici, pravidelně cvičí, chodí do posilovny. Karanténa, do které nejen jeho uvrhla koronavirová pandemie, mu proto na zdraví nepřidala. Ovšem nejen kvůli tomu, že byla zavřená fitness centra, ale i kvůli dění na akciových trzích. Burzy jsou jeho hobby i živobytí, a tak neustále aktualizoval aplikaci na mobilu, aby viděl, jak cenné papíry a jejich hodnota padají nebo zase stoupají. „Žere to čas a mně osobně to vlastně zhoršuje kvalitu života, protože pořád koukám na mobil, místo abych dělal něco užitečného. Je to takový divný koníček,“ říká zakladatel investiční společnosti EnCor Wealth Management, kterou rozjel po svém odchodu z čela tuzemské pobočky Raiffeisenbank.

Když se ohlédnete dva měsíce zpátky, jak byste je coby ekonom a bankéř shrnul?

Když to vezmu chronologicky, jako první poznatek mi z toho vychází, že na zprávy, že je nový virus v Číně, jsme vůbec nereagovali. Už byla k dispozici videa, jak jsou tam mrtví lidé, jak je odtahují, ale s námi to vůbec nehnulo. Jako by to bylo na jiné planetě. Z toho bychom se měli poučit. Druhá věc je, jak brutálně rychlý byl propad trhů, když se virus objevil v Itálii, a jak rozdílně na to reagovaly vlády. A poslední postřeh: vlády řekly, že budou tisknout peníze, a je vidět, že lidé včetně profesionálů na finančních trzích věří tomu, čemu chtějí věřit. Tedy že ekonomické dopady budou jen dočasné, že se poptávka rychle vrátí tam, kde byla, a že to tištění peněz překoná veškeré problémy a že bude rychle vakcína. Já si tím nejsem jistý.

Proč?

V zemích, které se začaly otevírat, se poptávka rychle rozhodně nevrací. A nemoc SARS, která je velice podobná covidu-19, přišla před 12 lety a vakcína tu stále není. Uznávám ale, že SARS neměl zdaleka takový ekonomický dopad, takže dnes se na covid-19 a boj s ním soustředí daleko víc zdrojů.

Říkal jste, že investoři věří tomu, čemu věřit chtějí. Na burzách je vidět za poslední dva týdny poměrně strmý růst, jako by si všichni byli jistí, že vše bude relativně rychle ok.

To je přesně to, co jsem měl na mysli. Probíhá tady souboj dvou faktorů. Prvním je, že dnes je už každému jasné, že dopady na výnosy firem budou katastrofální. Třeba před měsícem to tak spousta lidí ještě nevidělo, dnes už je to jasné. Nicméně finanční balíky, které vyhlásily skoro všechny země na světě jako pomoc svému hospodářství, jsou také bezprecedentní. A teď jde o to, čemu věříte. Jestli vládní peníze přetlačí výpadek poptávky, nebo ne. Těch peněz je bezprecedentně hodně, alespoň když se bavíme o slibech. Jsou země jako Německo, které ty sliby plní, a pak jsou země jako Česká republika, které o nich hlavně mluví. Naše vláda by je asi i ráda plnila, ale nedokáže je uskutečnit a dostat peníze k potřebným.

Tady se přitom hraje o týdny, firmy jinak zkrachují a už je nikdo nenastartuje.

Česká republika zdravotnickou část zvládla velice dobře, ale v té ekonomické máme dobré nápady, které bohužel neumíme realizovat.

Pečlivě sledujete, co se děje na burzách. Svrběly vás ruce, že byste do něčeho investoval, protože cena spadla hodně dolů?

Já to většinou dělám naopak. Beru takzvaně krátké pozice, když očekávám propad. Podařila se mi jedna taková malá akcie, která patří do portfolia deseti, patnácti akcií, jež analyzuje webová stránka Viceroy Research, která se snaží odhalovat – a docela se jí to daří – firmy, ve kterých se děje něco nekalého, například lžou svým akcionářům, falšují účetnictví, mají nekalé obchodní praktiky. Tak na jednu takovou firmu jsem narazil, koukal jsem na ni ještě před krizí, ale pandemie ji potopila, takže to se mi povedlo. Co se mi nepovedlo, je, že jsem čekal, že propad bude větší, nevěřil jsem, že se to takhle rychle otočí. A myslím si to pořád. Každopádně abych trefil moment, kdy jsou ceny dole, a něco opravdu výhodně trefil, se mi teď nepovedlo.

Takže jste nakoupil příliš brzy a akcie pak padly ještě níž?

Ne. Stále jsem čekal s tím, že to půjde ještě níž, jenže ono se to otočilo. Takže jsem nekupoval.

Netrefil jste momentum.

Netrefil. Ale víte, já velice výjimečně obchoduji s jednotlivými akciemi, sázím spíš na indexy. Nesnažím se dělat stockpicking. To je poměrně náročná disciplína.

Radovan Vávra v našem nedávném rozhovoru říkal, že obvykle lidem doporučuje fondy a indexy, ale že teď je doba na stockpicking, pokud si na to někdo troufne.

Ano, ale tam je důležité to pokud. Pokud jste ochoten v tom denně ležet několik hodin, umíte číst bilance, výsledovky, znáte účetnictví a umíte z toho udělat nějaký model, jak se firma bude vyvíjet. Koho to baví, tak fajn, můžu doporučit. Má to ovšem pro amatérského investora ještě jednu důležitou komponentu, a to jsou poplatky. Musíte totiž umět obchodovat levně, aby vám poplatky nesnědly výnosy. Existují nebetyčné rozdíly, stále přežívají brokeři, kteří jsou ve starém světě, třeba privátní banky, zejména švýcarské, naúčtují poplatky, že se nestačíte divit. A pak máte nový internetový svět, kde obchodujete za skoro nula nula nic.

Z toho, co říkáte, soudím, že byste obchodování s akciemi laikům, jako jsem třeba já, stejně radši moc nedoporučoval.

Máte pravdu. Pro příležitostného investora jsou podle mě nejlepší ETF, což jsou pasivní fondy. Mají své mouchy, před kterými varoval Michael Burry, hlavní postava filmu Sázka na nejistotu, které se před pár týdny projevily na ropných ETF, kdy tyto nebyly schopny dostatečně rychle likvidovat své pozice, ale celkově jsou pro amatéry nejvhodnější.

Když chcete nějaké akcie nakoupit, jak to děláte? Jakou používáte platformu?

Já používám tři platformy, nicméně zdaleka nejvíc z nich Saxo Bank. Jsou tady ale velké rozdíly. Mám rád Interactive Brokers, které ve střední a východní Evropě fungují přes franšízu Lynx, nejsou v ní české akcie a je dražší než přímo obchodovat na Interactive Brokers, ale funguje dobře. Jak jsem už řekl, hodně mám rád Saxo Bank, která sice není nejlevnější, ovšem šíře produktů, které nabízí, nemá nikdo jiný. Sofistikovanější investoři nedají dopustit na Saxo. Zkoušel jsem také Plus500 čistě jen na bitcoin. Když potřebuji směňovat hotovost z jedné měny na druhou, tak to dělám přes Lynx nebo přes Creditas, pokud spěchám. Jinak cenově je Lynx úplně super na měnové konverze.

To je docela dost služeb, aplikací, platforem…

Žere to čas a mně osobně to vlastně zhoršuje kvalitu života, protože pořád koukám na mobil, místo abych dělal něco užitečného. Je to takový divný koníček. Není to pro naprostou většinu běžných investorů vhodné.

A výsledek je, že tohle dělá tak jedno až dvě procenta investorů, drtivá většina těch, kteří chtějí zhodnocovat úspory a nestačí jim, když peníze leží v bance, na to jde přes aktivně spravované fondy nebo čím dál víc přes ETF. Nechat si od nějakého poradce namíchat portfolio ETF je pro normálního člověka úplně nejlepší.

Bohužel není k dispozici ETF na české akcie, které mám já osobně rád. Na druhou stranu u těch pár akcií, které jsou na české burze, si zájemce může ledacos přečíst. Třeba ČEZ se asi do žádných problémů nedostane kvůli koronaviru, protože elektřinu budeme potřebovat všichni.

Jaké indexy a tituly sledujete?

Já kupuji index S&P 500 a německý DAX, chodím do futures na státní dluhopisy americké nebo německé. Do českých akcií investuju napřímo, tam jdu do jednotlivých titulů, teď se mi třeba líbila Moneta, když byla za 50 korun. A občas neodolám tomu, když mi například moje 20letá dcera řekne, že Snapchat je k ničemu, a tak ho shortuju…

Já jsem v březnu investoval do akcií Applu, Amazonu nebo Microsoftu, protože byly ve srovnání s dobou jen před pár týdny o dost levnější. Co byste na takovou primitivní strategii řekl? Vzal jsem si zároveň k srdci Warrena Buffetta, který tvrdí, že máte investovat do toho, co máte rád, co má předpoklad trvání a čemu aspoň trochu rozumíte.

Já teď čtu knihu od Daniela Kahnemana Myšlení rychlé a pomalé. To, co jste udělal, je jedna z těch věcí, které Kahneman vyloženě zmiňuje. Souhlasím, že Apple a Amazon budou fungovat i po koronaviru, ale to není otázka, kterou si máte položit. To je otázka, kterou nám podsune mozek, protože se na ni odpovídá snadno. Ta těžká otázka, kterou jste si měl položit, je, jestli cena těch akcií je příliš vysoká, nebo naopak levná, vzhledem k budoucnosti. Což neznamená, že se nemůžete trefit. Kolik vám vydělal Amazon?

Aktuálně je tam 40 procent nárůst, Microsoft 20 procent, Apple 13 procent… Nakupoval jsem přes Revolut, ale investoval jsem jen pár tisíc, beru to jako hru, učím se a zkouším to.

Učit se touto cestou je správné. Bavíme se tady spolu o spoustě detailů, které jsem taky neznal, když jsem si s akciemi před 10 lety začal hrát. Jeden z největších českých investorů do nemovitostí mi kdysi řekl: Do každého nového byznysu, do kterého jsem se v životě pustil, jsem musel zaplatit vstupné. Takže i tady zaplatíte vstupné. A je lepší ho zaplatit z malé částky.

Jak o investicích přemýšlíte, když ve vaší firmě EnCor Wealth Management budujete pro své klienty portfolia?

To se vracíme ke knize Myšlení rychlé a pomalé. Máme matematický model, do kterého dáváme makroekonomické ukazatele, spoustu předstihových ukazatelů, jako jsou očekávání různých nákupních a prodejních manažerů, inflaci, ceny…

Model nám pak vyplivne rozložení, kolik máme dát do amerických akcií, do emerging markets, do státních dluhopisů, do korporátních dluhopisů, do českých akcií. Snažíme se to napasovat na českého investora, takže jsou tam české akcie a české dluhopisy. Takhle fungujeme. Zvýšená volatilita, která je nyní na trzích, vstupuje samozřejmě i do našeho modelu a automaticky znamená, že tam je nyní menší podíl akcií.

Investor nemůže uvažovat jenom o výnosu, musí uvažovat o poměru výnosu k riziku a riziko se kvantifikuje hůř než výnos. Když někdo řekne: Já chci mít dvojciferný výnos, tak ok, ale bude mít docela značné riziko v portfoliu a nesmí se divit, když mu to nevyjde. Záleží na tom, jak rychle peníze bude potřebovat. Jestli je mu 40 a má to na důchod, nějaké výkyvy nahoru a dolů, které teď zažíváme, ho nemůžou rozházet. Ale když vím, že si potřebuji koupit nové auto, tak bych do něčeho rizikového chodit neměl.

Jak odhadujete další dění kolem pandemie?

Když nebude vakcína do 12 měsíců, dojde k následným vlnám. Na základě dat, která máme, to vypadá, že promořenost je všude nízká, ale všechno už se začíná otevírat. Teď jsem byl v posilovně a roušky tam neměl nikdo, nikdo tam ani nevětrá, což je pro vir ideální prostředí. Několik desítek minut jste v uzavřeném prostředí s cizími lidmi, všichni dýchají stejný vzduch. Takových situací bude víc, třeba kina nebo divadla. Musíme se s tím naučit žít. Říkat si, že to nedostanu, je hloupost. Já to chci dostat rychle, dokud je pro mě ventilátor a postel v nemocnici a dokud je mi tolik, kolik mi je, a ne za 20 let, kdy se s tím vypořádám mnohem hůř. Takže budou další vlny a jakkoliv budeme mít chytrou karanténu, nějaká omezení budou vždycky a bude nejistota. Když je nejistota, lidé neutrácí.

Jediný jiný scénář by byl, kdybychom měli vakcínu a lék, a to rychle. To si všichni řeknou: „Hurá, už je to za námi, už se nás to netýká.“

Mám ale své pochyby. Nebavíme se o dýmějovém moru, což byla bakterie, na kterou máme antibiotika. Tohle je virus, který mutuje, proto si s viry neumíme tak snadno poradit.

Co se s tím dá dělat? Vláda musí pomoci firmám. Žijeme v období paniky a musíme paniku dát stranou.

Jedním z nejzasaženějších odvětví je sport. Vy sedíte v dozorčí radě FC Baník. Jak koronavirus promění sport a fotbal?

Jsou malé sporty a velké sporty. Pak jsou sporty založené na živých divácích a sporty založené na televizi. Malé sporty, které děláme jako koníček, platíme si je sami, pojedou dál, jakmile se uvolní opatření. Nejtěžší to budou mít velké sporty, které nejsou v televizi. Fotbal, který si v zemích, jako je Česko, stejně vystačí bez diváků a bude v televizi, peníze najde. Jiné to bude ve velkých ligách, kde je vstupné podstatnou složkou příjmů klubu, krize se projeví v přestupových částkách a platech hráčů. Tam bych řekl, že to může být drastické.

Takže už žádné astronomické přestupy hráčů za stovky milionů eur?

Odhaduji, že dočasně to tak bude. Záleží, kolik jim bude chodit lidí, ale v Anglii, ve Španělsku, v Německu jsou příjmy ze vstupného podstatnou částí rozpočtů a ta teď bude chybět. U nás to tak není. U nás je to kolem 10, 15 procent. A s tím se dá nějak žít.

S přispěním Simony Schröderové.

Mít či nemít finančního poradce, toť oč tu běží

Poslední díl našeho seriálu o investování věnujeme otázce, zda mít či nemít finančního poradce. Podle studie investiční firmy Vanguard může poradce dlouhodobě zlepšit výnos pro klienta až o 3 % ročně. Jak?

Koučink: Strach a chamtivost jsou nepřátelé výnosu. Role poradce je, aby sedl klientovi na ruce a nechal ho vše si pořádně rozmyslet. Alokace aktiv: Banky zajímá jen ta část majetku, kterou spravují. Výsledkem je, že celkové rozdělení majetku klienta neodpovídá jeho preferencím a jeho toleranci k riziku, protože se nikdo se nedívá na jeho majetek jako celek. Investiční náklady: Roční náklady na zainvestování 25 mil. Kč mohou činit 250 tis. Kč ve švýcarské bance anebo 7 tis. Kč u internetového brokera. Vyberte si. Udržování alokace v čase: Dobrý poradce upravuje složení portfolia podle toho, jak se vyvíjí trhy a podle toho, jak se mění váhy jeho jednotlivých částí. Prodej portfolia: Někdo investuje pro své děti, ale většina z nás si chce časem také něco koupit. Prodám něco, co je ve ztrátě, anebo věřím, že se cena vrátí? Splňuji daňový časový test? Udělám letos realizovaný zisk či ztrátu? Dobrý poradce vás těmito vodami provede. Je rovněž zajímavé, co ve výčtu chybí. Není tam ani slovo o tom, že by vám poradce dával „zaručené“ investiční tipy, na kterých určitě zbohatnete. Ale když ono říkat lidem to, čemu chtějí věřit je tak snadné…

Jak ale poradce vybrat? Pokud vám někdo nabízí, že poradí zadarmo, má to skrytý háček. Takový člověk je totiž placený z provizí. Stává se, že čím horší investici vám prodá, tím vyšší provizi dostane. To je pak zničující pro vaše výnosy. Plaťte si svého poradce sami a neprohloupíte. Pak bude kopat za vás.

Na rozloučenou vám přejeme pevné investiční nervy. Nakonec jsou to jen peníze a rubáš stejně nemá kapsy.

Autor článku je Lubor Žalman, partner v Encor Wealth management s.r.o.

Předchozí díl si můžete přečíst zde:

 

 

Hodnota portfolia

Základním návykem investora by mělo být pravidelné sledování hodnoty jeho portfolia. Stačí jednoduchá excelová tabulka.

Většina investorů ale hodnotu svého majetku systematicky nesleduje. Obvykle jen hromadí výpisy z různých účtů a investic.

Správný přístup je tyto informace konsolidovat a pravidelně aktualizovat. U fondů a veřejně obchodovaných nástrojů stačí výpis nebo internet. U realit pak aktuální prodejní ceny nebo použít index cen nemovitostí. Dluhopisy oceňujeme tržní cenou, pokud se obchodují. Pokud ne, je nejjednodušší předpokládat cenu rovnou nominální hodnotě, pokud se nedozvíme nějakou negativní zprávu. U ocenění podílů ve firmách nebo start-upů vycházíme z pořizovací hodnoty a aktualizujeme za použití násobku zisku, nebo na základě ceny vstupu nového investora. V každém případě by „tabulka“ měla odrážet reálný stav majetku, nikoliv jen optimistický scénář.

Celé to děláme ze dvou hlavních důvodů. Prvním je kontrola rozložení portfolia. Když se podíl některé složky výrazněji odchýlí od cílové alokace, měl bych část odprodat nebo dokoupit. Tento „re-balancing“ je jedním z hlavních principů odpovědného investování. Druhým důvodem je hodnocení výkonnosti. Jsem spokojený, když moje portfolio zhodnotilo za 3 roky o 1,5 %, když průměr trhu byl 5 %? Nechává mě v klidu kolísání hodnoty o 8 % nahoru i dolu, když mám spíše nízký sklon k riziku? To vše mohou být důvody přehodnotit investiční strategii nebo výběr jednotlivých produktů.

Rada na závěr – ani toto cvičení by se nemělo přehánět. Příliš časté sledování trhu většinou znamená zbytečné nervy, když hodnota nevyhnutelně kolísá a v horším případě i unáhlená rozhodnutí, která nejsou v souladu s dlouhodobým cílem.

 

Autorem je Jan Kubín, partner EnCor Wealt Management s.r.o.

Další závěrečný díl seriálu si můžete přečíst zde:

Předchozí díl si můžete přečíst zde:

 

 

EnCor Navigátor: Alokace portfolia pro 4. čtvrtletí 2019

Pro aktuální čtvrtletí doporučuje náš investiční model, vyvinutý hlavním asset manažerem EnCor Wealth Management Markem Robinsonem, opatrně navýšit alokaci jak do zahraničních, tak českých akcií, a posílit pozici v domácích dluhopisech. Celkově model preferuje pro zbytek roku pestré rozložení napříč většinou tříd aktiv.

 

Alokace pro typické středně-rizikové portfolio v Q4 2019

 

Váha akcií, které nyní dohromady tvoří 27%, oproti minulému čtvrtletí narostla. V rámci dluhových instrument (celkem 39%) mají nejvyšší zastoupení české dluhopisy, což odráží i vyhlídky na možné posílení koruny. Model na základě vývoje vybraných ekonomických indikátorů stanovuje alokace pro jednotlivé třídy aktiv, přičemž v případě vyváženého, středně rizikového portfolia vychází z neutrální rozložení 50 % v akciích a 50 % v dluhopisech. Portfolio je stavěno z pohledu lokálního investora, který za základní měnu považuje českou korunu.

Zvýšená alokace do rizikovějších akcií a korporátních dluhopisů v tomto čtvrtletí trochu protiřečí signálům, které nabádaly k opatrnosti od poloviny roku 2018. Po většinu tohoto období převládal starch z globálního ekonomického zpomalení, který se odrážel i v indikátorech, které náš model sleduje. Kde se tedy vzal vyšší sklon k riziku právě teď? Za prvé, několik globálních, převážně peněžních indikátorů, se v minulém čtvrtletí přestalo zhoršovat. Za druhé, došlo přílivu krátkodobé likvidity v USA a Číně, dvou největších světových ekonomikách. Spolu s politikou centálních bank v USA a některých rozvíjejích se trzích (přesto, že čelí inflačním tlakům) se to považuje za jasné odhodlání politiků případnému zpomalení zabránit. Všechny tyto kroky vidíme jako reakci na množící se známky ochlazení světového obchodu.  

Pokles obchodu zachyzuje několik indikátorů v našem modelu a má vliv na to, proč doporučená alokace nadále zůstavá v porovnání s neutrálním rozložením opatrná. Podle posledních dat z CPB World Trade Monitor, klesl objem světového obchodu v září 2019 meziměsíčně o 1,3%, resp. o 1,1% v meziročním vyjádření. Dokud se tento obrázek nezlepší, primárně v Asii, zůstane světová ekonomika pravděpodobně přešlapovat na místě.

Akciím a rizikovějším aktivům v tuto chvíli pomáhá optimismus, že obchodní “válka” mezi USA a Čínou se brzy vyřeší, nebo alespoň ochladne.  K tomu musíme poznamenat, že mezinárodní obchod je jen jeden dílek v širším konfliktu o duševní vlastnictví k novým technologiím, a také že obchod mezi Čínou a USA tvoří jen asi 5% světového obchodu. Tato kapitola tedy ještě delší dobu nebude u konce.

 

Výnosy jednotlivých tříd aktiv v období 31/10 – 31/1 vs výnosy ve zbývajících čtvrtletích roku, 2009 – 2019 (%, v CZK vyjádření)

Zdroj: EnCor Wealth Management, * historický výnos fondu EnCor Fixed Income Strategy

 

Poslední poznámka ve vztahu k rizikovější alokaci je typická výkonnost jednotlivých aktiv v posledním čtvrtletí oproti zbytku roku. Napříkad americké akcie v posledních 10 letech posílily průměrně o 5% v období od 31.10. do 31.1., oproti 2,8% v ostatních čtvrtletích roku. Proč k tomu dochází? Je to optimismus, že s novým rokem přijde silnější ekonomický růst? Indikují firmy, že jim porostou zisky? Nebo tzv. “Santa Klaus rally”? Nevíme jistě. Děje se to, ale není to se zárukou!  Náš matematický model, který má za úkol nacházet příležitosti k nadvýnosu, zkrátka vzal i tento vzorec do úvahy.

Shrneme-li celkový obrázek, tak naše rozložení pro Q4 2019 umožňuje klientům participovat na možném růstu akciových trhů a jiných rizikových aktiv v následujících měsících, přetrvávající váha peněz a zlata chrání proti případnému propadu, a tím, že preferuje české dluhopisy, vyhýbá se riziku náhlých změn nálad na finančních trzích, které by v případě prudkého nárůstu výnosů z dluhopisů vedly ke značným ztrátám.

Důležité upozornění: Informace v tomto článku nejsou míněny jako investiční doporučení k nákupu či prodeji konkrétních cenných papírů. Pro případnou konzultaci nás kontaktujte na emailu welcome@encorwealth.com nebo prostřednictvím kontaktního formuláře.

Autor: Mark Robinson

 

Zlato a drahé kovy

Zlato a drahé kovy všeobecně představují vhodný doplněk do investičního portfolia, který umožňuje docílit širší diverzifikace.

Drahé kovy ve fyzické podobě jako například investiční zlaté slitky nebo mince, navíc povětšinou zbavují i rizika emitenta nebo rizik pádu bankovního systému při finanční krizi. Od ostatních komodit drahé kovy se liší právě možností jejich úschovy ve fyzické podobě s velmi nízkými náklady. Toho využívají i některé fondy, které emitují podílové listy proti fyzicky drženému množství zlata, stříbra, platiny či palladia ve speciálním depozitáři. Takzvané „physically backed ETFs“ představují velice likvidní veřejně obchodovatelný cenný papír s přímou expozicí ke spotovým cenám daného kovu.

Na rozdíl od akcií, obligací a strukturovaných produktů, ovšem držení zlata a dalších drahých kovů samo o sebe negeneruje žádný výnos.

Proto vstup investora musí být dobře zvážen po časové ose – s přihlédnutím k dosavadnímu vývoji cen, a s ohledem na fundamentální faktory, o těchto se zmíním dál.

U všech kovů významnou roli hraje bilance nabídky a poptávky vytěženého kovu pro průmysl a investiční spotřebu, ale i další faktory, které nepřímo výrazně ovlivňují pohyb cen. Úrokové sazby (růst sazeb zvyšuje alternativní náklady držení), ekonomická situaci v Číně a Indii (tyto dva trhy dohromady spotřebují až třetinu světové produkce zlata), automobilový trh (platina a palladium se používají do katalizátorů aut se spalovacím motorem) a kurz měnového páru EUR USD – patří k nejčastěji diskutovaným.

 

K významným faktorům ovlivňující ceny zlata a dalších drahých kovů na straně nabídky patří náklady na těžbu. Jsou na různé úrovni podle lokality těžby, nákladům na energii a na provozní infrastrukturu, a samozřejmě podle způsobu těžby. Například nejlevněji v průměru se těží zlato v Rusku a v dalších zemích bývalého Sovětského svazu, a nejdráž vyjde těžba v Africe a některých zemích Oceánie. Celosvětový průměr nákladů na těžbu zlata se nachází zhruba mezi 900 a 1000 USD za 1 oz (trojská unce), počítáno včetně nákladů na udržení objemu těžby (all in sustainable costs). Ještě nedávno až 10% těžebních projektů bylo pod hranicí rentability a tak další pokles by mohl vyvolat uzavření části dolů a snížení přísunu kovu na trh. Toto je jen jeden z mnoha příkladů, jaké strukturální jevy mají vliv na cenotvorbu zlata a jiných drahých kovů.

Kdybychom měli posoudit, zda-li trhy s drahými kovy naplňují klasickou definici efektivního trhu, jako například velký burzovní trh, tak bych řadil trh zlata a stříbra k těm efektivnějším, naopak trh platiny a palladia – k téměř dokonale neefektivním. Zlato a stříbro se těží v mnoha zemích na mnoha lokalitách, a má více sfér využití v průmyslu a investicích. Naopak platina a zejména palladium se používají převážně pro katalytické procesy v průmyslu a v katalyzátorech aut. Ještě zajímavější je limitující podmínka na straně nabídky: přes 75% celosvětové produkce platiny i palladia dodávají společně Rusko a Jihoafrická republika. Na další země – Zimbabwe, USA a Kanadu – připadá už jen menší nebo nevýznamný podíl těžby. S takto silnými distorzemi na straně nabídky a poptávky, platina a palladium, při menší hloubce trhu, jsou mnohem více spekulativními kovy, než je zlato a stříbro.

Zpátky k roli drahých kovů v investičním portfoliu. Co se týče nákupu a držení zásoby slitků nebo investičních mincí u soukromých investorů, v ČR je dostupná základní nabídka slitků a mincí všech celosvětově rozšířených velikostí a denominací. Ovšem, díky relativně malému trhu, zde zákazník musí počítat s vyššími spready (rozdíly) mezi nákupem a prodejem. Lepší cenové podmínky, zejména pro větší objemy (např. pro desítky kilogramů zlata) je možné získat v tradičních centrech obchodu s drahými kovy, jako je Londýn, Curych nebo Singapur. Zde je nutné podotknout, že shodou okolností, tato centra obchodu se zlatem leží mimo EU (Londýn není tak jistý, ale o to je to ještě horší). To znamená i rozdílný přístup k tomuto druhu finančních aktiv: například ve Švýcarsku je fyzické investiční zlato přirovnáváno k peněžní hotovosti, naproti tomu ve státech EU je to jen další forma soukromého majetku. Určité konsekvence nastávají i v případě dovozu fyzického investičního kovu do států EU – musí projit celním řízením. Proto z pohledu českého investora, pořízení investičních slitků nebo mincí mimo území EU spíš předpokládá jejich držení a případný další odprodej v zemi nákupu.

Autorem článku je Denis Petrakov

Předchozí díl seriálu si můžete přečíst zde:

Komodity – hybridní třída aktiv

Finanční instrumenty, které replikují cenu komodit jsou staré jako sama Bible.

Na dnešních elektronických trzích jsou převažujícím způsobem investice do komodit komoditní fondy (ta dražší varianta) anebo ETF či ETC (exchange traded fund/commodity), které se obchodují na burze. U ETC je cena, kterou si účtuje správce ročně 0,3-0,5 % a investor si může vybrat jednotlivé komodity nebo jejich skupiny. Společnou charakteristikou komodit jako jsou ropa a plyn, drahé kovy či zemědělské komodity je to, že nenesou žádný výnos (dividendy, úroky), pouze jejich cena stoupá či klesá. Komodity dělíme pomyslně na dvě skupiny. Ta větší od kukuřice přes vepřové až po uhlí jsou ty, které se spotřebovávají.

Výnos přinesou tehdy, když se zvýší poptávka a ta zvýší cenu. K tomu dochází, když ekonomiky ve světě rostou anebo když přírodní vlivy způsobí nedostatek některých z těchto komodit.

To dělá z vývoje cen komodit cyklickou záležitost. Ta menší skupina jsou cenné kovy jako zlato, stříbro a další. Posledních 5000 let sloužily jako způsob uchování hodnoty a jako měna. A to je důvod, proč k nim přistupovat odlišně. Zejména v dnešní době, kdy vlády po celém světě tisknou ve velkém peníze, aby byly schopny platit své dluhy, vnitřní hodnota drahých kovů roste a může růst i nadále.

Autor: Mark Robinson

Předchozí díl si můžete přečíst zde:

Private equity

Private equity fondy jsou již dlouhodobě zavedenou alternativou pro majitele firem financovat růst a rozvoj jejich společností, když z různých důvodů nestačí vlastní finanční zdroje nebo nemohou dosáhnout na bankovní financování.

 

V posledních letech private equity fondy také zastávají důležitou roli při akvizicích rodinných firem, které řeší absenci nástupnictví. Předmětem zájmu private equity fondů se stávají perspektivní firmy, u kterých správci fondů mohou podpořit další expanzi na domácím trhu nebo do zahraničí.

Private equity fondy investují svěřené finanční prostředky do základního kapitálu nebo obchodního podílu soukromých společností a stávají se tak akcionáři nebo podílníky. Díky tomu mají správci private equity fondů možnost přímo ovlivňovat chod a směřování jimi vlastněných firem. Nezasahují však do každodenního operativního řízení, při čemž spoléhají na profesionální manažery, ale podílejí se na formulování strategie a dohlíží na její implementaci, zpravidla z pozice členů dozorčího orgánu. Ke zhodnocení investovaného kapitálu dochází obvykle po čtyřech až šesti letech většinou prodejem firmy strategickému investorovi.

 

Investory do private equity fondů působících v České republice jsou dlouhodobě převážně zahraniční institucionální investoři. Dobrou zprávou je však fakt, že v posledních letech do této třídy aktiv investují také lokální instituce a privátní investoři z řad úspěšných domácích podnikatelů, kteří hledají diverzifikaci a atraktivní zhodnocení svého kapitálu.

 

Autor: Michal Aron, partner ve společnosti Arx Equity Partners

 

Předchozí díl najdete zde:

Investice do venture capital

Venture capital. Je to ještě investování? Nebo je to gamble? Nebo charita?

Když se podíváte na zprávy, jak nějaká firma založená před rokem „naraisovala“ třeba 100 milionů korun a dala za to investorovi třeba 20% podíl, což odpovídá ohodnocení firmy („valuaci“) půl miliardy, řeknete si, že je to tak nějak všechno dohromady.

Valuace stranou, někdo byl ochoten poslat 100 milionů, aniž by to měl nějak zajištěno, aniž by ta firma vydělávala a mohla to vrátit. Proč? Protože sází na tři věci: vidí výborný (budoucí) business, umí si představit jeho kupce, a věří člověku, který z toho ten úspěch udělá. Takové sázení dopadá různě. Většinou špatně :-). Nejúspěšnější investoři však dokáží konzistentně vykazovat zisk. A když se podaří „trefa“ do jednorožce, i fantastický zisk. Nepočítají to většinou v Excelu, protože počítat ROI na tříletém plánu začínající firmy je čisté hraní si s čísly. Charakter zakladatele se stejně spočítat nedá a je úplně nejdůležitější. V podstatě se dá říct, že takoví investoři spoléhají zejména na instinkt. Pracují se svými zkušenostmi a inteligencí a ano, vsadí si.

U nejúspěšnějších fondů je rozdělení dvaceti investic zhruba takovéto: 5 firem zkrachuje a nezbude nic. 8 firem se nějak „potácí“, ale pravděpodobnost, že by investor dostal někdy celou investici zpět, je mizivá. 5 firem se prodá a investor něco málo vydělá (kolik, záleží stejně tak na vstupní i výstupní valuaci, jako na dalších smluvních podmínkách). A zbývající 2 firmy mu vydělají tolik, že zaplatí všechny, u kterých se investor netrefil. Takže je to hra s vysokým „risk je zisk“ profilem.

Říkáme si investoři, ale jsme hráči.

Autor: Ondřej Fryc, autor je partner v Reflex Capital

předcházející díl si můžete přečíst zde:

Umění jako součást investičního portfolia

Umění se už stalo uznávanou součástí investičního portfolia. Likvidita uměleckých děl, byť limitovaná, se s rostoucí četností aukčních prodejů a veletrhů neustále zlepšuje.

Hodnotu takového alternativního aktiva je možno za určitých podmínek také dočasně zmonetizovat pomocí půjčky zajištěné dílem. O ceně umění, jako o emočním aktivu se subjektivním vnímáním hodnoty, rozhoduje nabídka, která je omezená. Volatilita hodnoty aktiva je závislá na trendu poptávky, ale především na dostupnosti finančních zdrojů kupujících. Když se v čase sejde trend a volné zdroje je cena maximální, ale za předpokladu, že jsou vlastníci ochotni prodávat. Měřitelnost a pravidelné sledování vývoje hodnoty uměleckého díla jsou díky malé likviditě a jedinečnosti díla prakticky nemožné. Jedná se vždy, až do momentu prodeje díla, jen o proximaci jeho hodnoty. Investice do umění představuje tezauraci volných prostředků a zároveň diverzifikaci do aktiva nekorelujícího s ostatními třídami aktiv. Pozor však na náklady spojené s držením umění. Naakumulované náklady tak případně vyrovná až výnos z prodeje díla. Pro investora-sběratele je důležitá kvalitní evidence investice. Čím lépe popsaná provenience, stav díla či restaurování, tím více se dá dílo-sbírka zhodnotit. Umění, podobně jako například zlato, nepřináší vlastníkům úrok ani dividendu, za to může být zajištěním pro reversní hypotéku. Sběratel-investor tak nemusí nutně realizovat potřebnou likviditu prodejem sbírky nebo díla, ale může využít specializovanou půjčku zajištěnou uměním.

 

Autor : Vladimír Rosel

Předchozí díl si můžete přečíst zde:

 

 

Následující zde:

 

Investiční fondy – pro každého něco

Řada smíšených investičních fondů s vyváženou nebo dynamickou, natož pak konzervativní strategií nepokrývá svými výnosy ani míru inflace.

Naopak, kdo trefil investici do správného nemovitostního fondu, zhodnotil za minulých 3 až 5 let svůj vklad o plných 30-70 %.

Pokud jste před 5 lety dali peníze do některého z velkých dluhopisových investičních fondů na trhu v očekávaní bezpečného zhodnocování, je klidně možné, že vaše investice má dnes až o 5 % menší hodnotu než původní vklad.

Investiční fondy jsou pro běžného občana nejsnazší způsob, jak investovat peníze a dlouhodobě spořit. Zajišťují mj. diverzifikaci, profesionální správu, dohled České národní banky. Ale pozor – i s fondy se můžete spálit a reálné výsledky mohou být daleko za vašimi očekáváními.

Informace, které by měl každý investor vzít v úvahu při výběru fondu, zahrnují zejména kvalitu manažera fondu, reálné složení portfolia, poplatky a celkové náklady, historické a očekávané výsledky.

Většina investičních fondů reprezentuje určitou třídu aktiv. Z nich můžete namíchat vlastní portfolio v souladu s alokací, o které jsme v našem seriálu psali minule. Pozor na vstupní poplatky, aby vás nepřipravily o očekávaný výnos na několik let dopředu. Pokud máte přístup k pasivním indexovým fondům s výrazně nižšími náklady než aktivně řízené fondy, měli byste je zvážit. Statistiky potvrzují, že v průměru dosahují lepších výsledků. Nejsou ale řešením pro všechny druhy aktiv. Například nemovitostní fondy nebo fondy soukromého kapitálu vyžadují aktivní správu a kvalita manažera fondu je pro ně klíčová.

Smíšené fondy alokují peníze do různých tříd aktiv a průběžně jejich poměry upravují. Jedním vkladem tak můžete vyřešit celou investiční strategii. Jsou proto vhodné zejména pro drobné investory a pro pravidelné spoření. Při výběru rozhodně vemte v úvahu složení portfolia a celkové náklady. Pokud takový fond investuje do dalších fondů, často z vlastní finanční skupiny, celkové náklady pravděpodobně výrazně přesahují 2 % ročně a prostor pro nějaký zajímavý výnos bude velmi omezený.

Samostatnou kategorii tvoří fondy kvalifikovaných investorů. Jejich popularita roste a v aktuálně jich je v ČR zaregistrováno již přes 200. Podle české legislativy činí minimální investice 1 milion korun a proti standardním retailovým fondům mají výrazně širší pole působnosti. Mohou tak investovat do netradičních aktiv, jako je zemědělská půda, nájemní byty, logistické parky, developerské projekty, pohledávky, umění, víno či whisky, nebo podle sofistikovaných matematických algoritmů. Skýtají určitě zajímavé příležitosti, nicméně dvojnásob pro ně platí, nenechat se nachytat na lákavý příběh, ale v klidu si prostudovat informace, porovnat více možností a vyhodnotit, do čeho, kolik a proč chci investovat.

Autor článku: Jan Kubín

Předcházející díl seriálu si můžeze přečíst zde:

následující díl:

Go to Top