Už několik let se srovnávají výhody a nevýhody investic do aktivně spravovaných fondů oproti pasivním investicím, jako jsou ETF a indexové fondy.

V EnCor Wealth Management zastáváme názor, že nejlepší je od každého trochu.

Vidíme výhody pasivních investic ve většině tříd aktiv, ale ne ve všech. Mnohem nižší náklady (velké téma pro české investory!) a v důsledku pak vyšší zhodnocení investic v pasivních fondech je prostě fakt. Ale u tříd aktiv, která jsou méně likvidní, obtížně analyzovatelná, malá nebo prostě pro ně vhodné ETF neexistuje, je aktivní správa investic pořád ještě lepším nebo jediným možným řešením.

Nejprve si řekněme, co se skrývá pod pojmy aktivní a pasivní investování?

Jak se můžete dočíst i v našem slovníčku pojmů (www.encorwealth.com/glossary/active-management/)tak aktivní správou se rozumí investiční přístup, při kterém se správce fondu snaží hledat a kupovat akcie nebo dluhopisy, které jsou podhodnocené a jejichž cena bude posilovat. Smyslem je přinést investorům lepší výnos, než je průměrný výnos trhu. Naopak pasivní investování na tuto snahu rezignuje a pouze replikuje pasivní výnos trhu.

Následně logicky vyvstane otázka, proč vůbec vzniklo pasivní investování?

Před 25 lety byly všechny akciové a dluhopisové fondy aktivně spravovány. Ke sklonku devadesátých let se začaly objevovat statistiky, které ukazovaly, že spoustě správcům fondů se nedaří selektivní výběr akcií a jejich fondy vynášejí méně než akciové indexy, tj. méně než průměr trhu. Ale přesto strhávali investorům do svých fondů za svou práci vysoké poplatky. Začalo se ukazovat, že sázka na experty se nemusí vždy vyplatit. Finanční průmysl zareagoval tvorbou fondů, které neměly ambice vybírat vítězné akcie, ale jen replikoval s co největší přesností indexy akciových trhů. Jelikož takový fond nemusí platit tým expertů, kteří analyzují akcie, jsou jeho poplatky zlomkem těch, které si účtují aktivně spravované fondy. Z pasivních produktů, jako jsou indexové fondy a ETF (Exchange traded funds), vzniklo nové obrovské odvětví finančního průmyslu. Tím ale bylo možné začít férově srovnávat výnosy aktivních a pasivních fondů, což přineslo nezpochybnitelné důkazy o výhodách pasivního investování.

Nakonec je potřeba se podívat na to, proč se v poslední době znovu rozhořela debata na toto téma.

Vyvolává ji obrovský úspěch pasivních produktů. Podle xtf.com vzniklo v USA více pasivních fondů, než bylo firem, které vstoupily na burzu. Deset největších firem z nejpoužívanějšího burzovního indexu US S&P 500 Index bylo z 6,8 procent vlastněno ETF fondy. A tento podíl vlastnictví pasivních fondů ve firmách nejenže narůstá, ale je tím větší, čím jsou ty firmy menší. Dobře je to vidět na širším indexu US Russell 2000. Spodních 25 % firem tohoto indexu podle velikosti, je vlastněno ETF fondy z 23 %. Tato narůstající koncentrace vlastnictví prostřednictvím pasivních fondů přitáhla pozornost, m.j. Michaela Burry, investora, který vydělal na krachu amerických sub-prime hypoték a hlavního hrdiny filmu Sázka na nejistotu (Big Short). Burry vidí paralelu mezi nynějším masivním přílivem peněz do pasivních fondů, jejichž ceny se odvíjejí od akciových indexů, a přílivem peněz do CDOs, jejichž ceny se v letech 2006-08 odvíjely od kvality sub-prime hypoték. Burry si myslí, že se tvoří nová bublina, podobná CDO bublině, která praskla v roce 2008. Burry se ptá, co se stane, kdyby chtěli investoři do ETF prodat svoje akcie všichni najednou. Je tady potenciální bublina nebo ne?

Má Burry pravdu? Podle nových zpráv z Bloombergu z 11. září 2019, finanční společnost Morningstar odhaduje, že na konci srpna 2019 bylo poprvé v historii v amerických pasivně řízených akciových fondech víc peněz než v těch aktivně spravovaných. Souhlasíme s Burrym, že u malých, málo likvidních akcií opravdu vzniká nebezpečí způsobené příliš koncentrovanou vlastnickou strukturou.

Nicméně pro investice do likvidních akcií na rozvinutých trzích se pasivní fondy pro českého investora jeví jako lepší řešení. Roční poplatky pasivních fondů se totiž pohybují v rozmezí 0,1 %-0,4 %, zatímco u aktivně spravovaných je to 1 %-2 %, u některých domácích správců i více. Výnosy jsou přitom předvídatelnější. Studie, kterou provedla v roce 2010 Fama & French ukázala, že pokud mají některé aktivně spravované fondy vyšší výnos po očištění o poplatky, tak se jedná o náhodu. V pasivních fondech se vám také nemůže stát, že se správce fondu rozhodne realizovat nějakou příliš odvážnou investiční strategii. Žádný tam totiž není, a tak kontrolu máte vy.

Ale nezapomínejme na riziko koncentrace vlastnictví pasivních fondů. V některých druzích investic, jako jsou akcie malých firem, rizikovější dluhopisy, rozvíjející se trhy může analýza jednotlivých titulů a aktivní správa pořád přinášet ovoce. Nejlépe je tedy zkombinovat oba přístupy.

Autor: Mark Robinson

V nové sérii příspěvků EnCor Navigátor se s vámi každé čtvrtletí podělíme o názor na rozložení investičního portfolia s pomocí našeho investičního modelu vyvinutého Markem Robinsonem, hlavním asset manažerem.

Pro aktuální čtvrtletí model doporučuje velmi opatrnou alokaci jak do českých, tak zahraničních akcií a také mírně podprůměrnou váhu dluhopisů.  Proti tomu navyšuje podíl ve zlatě a v nástrojích peněžního trhu.

Alokace vyváženého, středně rizikového portfolia pro 3. čtvrtletí 2019*

* Doporučené váhy k 31.7.2019. Nulová alokace do globálních korporátních dluhopisů a evropských akcií.

Zdroj: Investiční model EnCor Wealth Management pro alokaci aktiv.

Oproti předchozím měsícům se zvýšila doporučená alokace do peněz a zlata. Náš model na základě vývoje řady vybraných ekonomických indikátorů stanovuje doporučené alokace pro jednotlivé třídy aktiv. V případě vyváženého, středně rizikového portfolia považuje za benchmark neutrální rozložení 50 % v akciích a 50 % v dluhopisech. Souhrnný podíl veřejně obchodovaných českých a mezinárodních akcií se snížil na 17 % a podíl amerických státních a kvalitních českých dluhopisů na 33 %. Momentálně z modelu vyplývá nulová alokace do globálních korporátních dluhopisů a evropských akcií. Současně se drží stabilní pozice v nemovitostech a v alternativních investicích (jako např. fondy private equity).

Model začal doporučovat opatrnější alokaci již od poloviny roku 2018, s postupným navyšováním podílu v penězích a ve zlatě. Proč váhy těchto tříd ještě dál narostly? Když se podíváme do střev našeho modelu, vidíme, že signály indikátorů ukazujících na ekonomické zpomalení se mísí se signály naznačující nižší inflaci a určitou nejistotu ve vývoji světové ekonomiky (například z důvodu geopolitických rizik nebo globální úrovně dluhu).

Stejné signály mají k dispozici i centrální banky a nutí je k úvahám o monetárním uvolňování prostřednictvím snižování úrokových sazeb. Přestože úrokové sazby jsou již teď všeobecně nízko, zdá se, že finanční trhy věří, že s velkou pravděpodobností dojde na další “kvantitativní uvolňování”, nebo jednoduše řečeno “tisk peněz” centrálními bankami. Jedná se určitě to pravděpodobný scénář v Eurozóně, kde je klíčová sazba ECB již nyní na -0,4 %. Toto číslo konkrétně znamená, banky platí ECB ročně 0,4 % za to, že drží jejich peníze v bezpečí. Nikoliv naopak.

Tento tlak na “držení peněz v bezpečí” vytlačil ceny dluhopisů nahoru a vedl k propadu jejich výnosů. Situace na trzích je taková, že celkový objem dluhopisů s negativním výnosem překračuje v současnosti 16 bilionů USD. Odhaduje se, že záporný výnos má nyní 27 % veškerých veřejně obchodovaných kvalitních dluhopisů (tj. dluhopisů s “investičním ratingem”) a 10 % veškerých korporátních dluhopisů na světových trzích. Jsme v situaci, kdy investoři aktuálně platí švýcarské vládě zapůjčení svých peněz 1,06 % ročně a německé vládě 0,69 % ročně.

Cena zlata vs výnos 10 – letých německých státních dluhopisů

Source: investing.com, EnCor Wealth Management

V tuto chvíli tedy investoři do dluhopisů ve stále větší míře platí úrok těm, kdo si od nich půjčují, namísto aby od nich úrok dostávali. V takové situaci alokace do nemovitostí (s výnosem ve výši nájmu, případně nulovým výnosem, pokud v nich sami bydlíte), do peněz (s nízkým výnosem v závislosti o jaký instrument se jedná) a do zlata (bez výnosu) dávají velký smysl. A cena zlata na to nedávným růstem také již patřičně reagovala.

Naše alokace pro 3. čtvrtletí 2019 tedy chrání investory před obavami z recese, která by měla výrazný dopad na ceny akcií, za druhé před případnou změnou nálady na trhu dluhopisů, které by utrpěly ztráty, pokud by výnosy náhle vzrostly, a za třetí se vyhýbá placení úroků emitentům dluhopisů, ať už je jím kdokoliv.

Důležité upozornění: Informace v tomto článku nejsou míněny jako investiční doporučení k nákupu či prodeji konkrétních cenných papírů. Pro případnou konzultaci nás kontaktujte na emailu welcome@encorwealth.com.

Na českém akciovém trhu je jaro obdobím dividend. Firmy obchodované na burze oznamují od půlky dubna do června, jakou vyplatí dividendu. Kromě ČEZu a O2 je i vyplatily.

Dividendy jsou pro české akcie a jejich vlastníky důležitější, než na jiných evropských či rozvíjejících se trzích. Firmy na pražské burze mají totiž už dlouhá léta ve zvyku vyplácet na dividendách podstatnou část zisku předešlého roku. Když vezmeme devět největších firem, obchodovaných v Praze, tj. 96% tržní kapitalizace, tak jejich průměrná výše dividend je 5,2 % z jejich aktuální tržní ceny. To dává představu o výnosu, který může investor mít, pouze na dividendách, aniž bychom uvažovali vývoj cen samotných akcií.

Pouze jedna z těchto firem, CETV, v současnosti dividendy nevyplácí. Všechny ostatní ano, a to v rozpětí od 3,4 % v případě Avast až po 11,5 % u Philip Morris. Průměr je tedy 5,2 %. Atraktivita těchto výnosů vynikne, když je porovnáme s výnosem českých státních dluhopisů (kolem 2 %) nebo dokonce s vklady v bankách (kolem 0,5-1 %).

Jaké je ale riziko?Po tučné úrodě může někdy přijít půst nebo dokonce hladomor. Nikde není zaručeno, že tyto firmy vyplatí stejně vysoké dividend i příští rok. Na rozdíl od dluhopisů neexistuje závazek firem držet výši dividend na nějaké předepsané výši. Je to čistě na uvážení jejich akcionářů. Odhady ovšem existují. Akcioví analytici a ekonomická media sledují dění ve firmách a snaží se předvídat výši budoucích zisků i dividend. Souhrn těchto názorů pak ovlivňuje i cenu těchto akcií.

Ale ceny akcií jsou ovlivněny nejen výši zisku a dividend firem, ale i děním okolo. Jelikož akcie musím vlastnit, abych měl nárok na dividend, je riziko jejich pohybu nahoru a dolu cenou, kterou za nárok na dividend platím. Dobrým příkladem tohoto “dodatečného” rizika je nedávné oznámení Andreje Babiše o záměru ponechat část dividend českých bank v blíže nespecifikovaném fondu. Ceny akcií Erste, Monety a Komerční banky okamžitě oslabily. Na takovém poklesu někdy může investor prodělat víc, než dostane na dividendách.

Je nejlepší nakupovat v létě?V minulosti byla většina firem na pražské burze spolehlivými a pravidelnými plátci dividend. Zároveň jsou to firmy se solidní výkoností, pokud je srovnáme s některými akciemi na burzách jiných zemí. Když firma vyplatí dividend, její akcie se druhý den obchoduje snížená o stejnou částku. Pokud věříte, že firma vyplatí podobnou dividend i příští rok, tak je to pro vás ten správný okamžik k nákupu.

Zdroj: BCPP, webové stránky společností, výpočty EnCor Wealth Management

Kdo je “evropský pacient”?

Podle článku zveřejněném na Bloombergu* poroste v roce 2019 nejpomaleji italské hospodářství, což není nic překvapivého. Ale Německo je hned druhé odzadu. Evropská lokomotiva a tahoun hospodářského růstu ČR i celé střední Evropy odhaduje svůj vlastní růst na pohých půl procenta. Ministr hospodářství Peter Altmaier to zdůvodňuje celosvětovým zpomalením, celními válkami a Brexitem.

Tato předpověď nás nepřekvapuje. Už nějakou dobu zastáváme názor, že světová ekonomika zpomaluje. Mezinárodní měnový fond se v současnosti obává, že obchodní výměna mezi většinou států slábne a to navíc najednou, ne jen mezi některými. Polovina výkonu německého hospodářství je závislá na exportu, takže toto oslabení pro něj bude značná zátěž. Už teď se totiž potýká s jasnými známkami slabší poptávky po svém zboží v Číně a jí podobných zemích. Čína – tato druhá největší ekonomika světa – ohlásila totiž v březnu pokles dovozu o 7 %. Doma si Německo vede lépe, zejména v oblasti zboží a služeb, které v roce 2018 pomohly k růstu HDP o 1,4 %. Ale třeba prodeje aut poklesly v Německu i v zahraničí díky dohadům o budoucnost naftových motorů. A německé investice v minulých čtvrtletích oslabily také.

Co to znamená pro ČR? Zákonitě to na nás bude mít vliv. 31 % českého vývozu směřovalo v roce 2017 našemu západnímu sousedovi. Tento vývoz dokonce tvořil 24 % českého HDP. Jelikož čtvrtina vývozu do Německa se týká automobilového průmyslu, 6 % našeho HDP je tvořeno přesunem vyrobených aut a jejich částí přes hranici s Německem. To jen ilustruje, jak otevřenou ekonomikou v Čechách jsme. Při oslabení celosvětového obchodu tak musíme zákonitě počítat s nižším růstem doma. Zpomalení domácího růstu pak nepochybně zpomalí růst inflace a korunových úrokových sazeb, které jsou už nějaký čas na vzestupu.

Optimisté mezi ekonomy (a i sama německá vláda) vidí možnost oživení v druhé polovině roku a nadále v roce 2020. To má být způsobeno zeslabením efektů Brexitu a oživením ekonomického vývoje na celém světě. Oslabení eura oproti dolaru, jenu a ostatním asijským měnám má dále krátko- i dlouhodobě podpořit konkurenceschopnost Německa. Ti z vás, kdo nevěří v další zpomalování hospodářského růstu v ČR by měli doufat, že tito optimisti budou mít pravdu. Zatím totiž neukazují tzv. leading indicators, které v EnCor sledujeme a používáme v našich modelech, nic, co by ukazovalo na oživení v následujících čtvrtletích. Navíc rizika, způsobená Brexitem také jen tak nezmizí. To nás vede k názoru, že pokud euro rychle a prudce neoslabí, růst českého HDP zpomalí v roce 2019 na hodnotu okolo 2%.

* Zdroj: Bloomberg: German Economy Heads for Worst Growth in Six Years

Březnový meziroční růst spotřebitelských cen o 3,0% je nejvyšší od roku 2012.

Česká národní banka se po sedmi po sobě jdoucích navyšování úrokových sazeb, vždy o 0,25% až na úroveň 1,75%, koncem prosince rozhodla tento růst zastavit. Nebylo to ale příliš brzy? Jsme i nadále přesvědčeni, že ČNB chce dosáhnout „pozitivních reálných úrokových sazeb“, tedy vyšších, než je inflace. S CPI na úrovni 3,0% je o 1,25% pod touto hodnotou. Inflační tlaky stále přetrvávají: Průměrná mzda v ČR vzrostla ve čtvrtém kvartálu 2018 meziročně téměř o 7%, přičemž v roce 2020 se očekává zvýšení minimální mzdy o dalších 12%. Náklady na bydlení rostou, nezaměstnanost je stále na nejnižší úrovni. Navzdory zpomalující se německé a globální ekonomice stále vidíme v následujících měsících prostor pro další navyšování sazeb.

Vývoj inflace a úrokových sazeb v ČR